Před rokem, stejně jako letos, byly říjnovým tématem volby. Uvažoval jsem o tom, zda by nebylo možné na rubovou stránku volebních lístků strany tisknout její program. A také jsem přemýšlel o dvou kandidátech na prezidenta.
Protože přístup z mobilních zařízení na blog neustále roste, rozhodl jsem se zapracovat na použitelnosti a dodělal přizpůsobení vzhledu. Webu jsem se dotkl ještě v jednom článku, to když jsem přemýšlel, za které stránky bych byl ochotný platit.
V diskuzích jsme zabloudili na synchronicity a svůj současný názor na ně jsem shrnul v samostatném textu. Duše se dotkla ještě recenze knihy Český zen a umění naslouchat od Vlastimila Marka.
A tím jsme plynule přešli ke knihám; Doba jedová Anny Strunecké a Jiřího Patočky je přehled všemožných zátěžových látek všude kolem nás.
Žambochova sbírka povídek Živí a mrtví, jeho první čistě elektronická kniha, by stála za přečtení i kdyby v ní byla jen povídka jediná – ta s popisem světa po jaderné válce. S Formánkovým Mluviti pravdu jsem docela zápolil – neuvěřitelný děj, rozčilující styl – a kniha vlastně skvělá.
Jako protiváha tři knihy pro pobavení: Sousedka ze Skalistých hor s humorem drsným, Vědecký pokrok dělá žbuch s humorem milým a Barva kouzel s humorem zběsilým a překypujícím.
Na závěr obrázek – Sedm.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.