Tom Robbins: Vila Inkognito (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Tom Robbins: Vila Inkognito Stejně jako Parfém bláznivého tance, i tato kniha je obratně spletena kolem legendární bytosti. Tentokrát je to Tanuki, nazývaný jezevec či mýval, ve skutečnosti ovšem psík mývalovitý. Jako mytologický zvířecí předek má antropomorfní vlastnosti, mluví, přemýšlí a poživačně si užívá života, což je zjevné jednak z rozměrů jeho břicha, na něž s oblibou bubnuje „pla-bonga pla-bonga“, jednak z rozměru jeho šourku, který při chůzi téměř tahá po zemi.

Lidský svět jej neodolatelně přitahuje, zejména saké a ženy, a ačkoliv je napůl zvíře, daří se mu je svádět, ba dokonce se s jednou ožení a dá tak základ generacím prazvláštních, nezvyklých žen s předem daným osudem.

„Byla to holčička a byla dokonale krásná. Tedy skoro dokonale. Nos jí, stejně jako její mamince, maličko uhýbal na stranu. Ale zato ani v nejmenším nepřipomínal čenich. A její uši neukazovaly k Polárce. Od hlavy k patě byla krásně holá, dásně byly tak prosté zubů jako vegetariánská past na medvědy, a o velikosti šourku darmo mluvit. Po svém otci vlastně zdědila jen jediný tělesný rys, a tím byl praštěný, leč elektrizující úsměv, ten tanučí výraz, který jako by do světa hlásal radost i dravost, veselí i hrozbu.
Tanuki byl do hloubi duše zklamán. Tak tohle má být výsledek jeho poslání, jeho skoro ročního experimentu, odříkání a obětí? Obyčejná dvounohá holka!“ (Str. 34)

Druhá linie příběhu je historie tří veteránů z vietnamské války, kteří se po ztroskotání letadla, zajetí a útěku rozhodnou z armády jaksi dezertovat a vybudují si téměř nedostupné sídlo – vilu Inkognito. Protože všichni tři jsou intelektuálové, svým zálibám se věnují i nadále a a vila se tak mění v centrum kultury a vzdělání, byť soukromým. Jen způsob obživy je poněkud nestandardní.

Text je opět prošpikovaný barvitými proslovy i perfektními postřehy, věcmi profánními i duchovními, a jako takový je jen těžko zařaditelný.

„Vám se nedá věřit. Já znám tu přísahu, kterou jste složil. Kdysi jsem ji skládal taky. Vy jste se zavázal, že budete podporovat a bránit každou nedomyšlenou, nekompetentní, sobeckou, vyčůranou a naprosto zkaženou interpretaci ústavy, kterou si vymyslí banda chamtivých buranů a prolhaných šarlatánů… Zapomeňte na to. Vy jste se zavázal plnit svoji povinnost, Thomasi, a patříte k té sortě, co jim utrpení nevinných lidí při plnění téhle povinnosti nikdy nepřekáželo. A jestli máte svědomí, tak ani to vám přitom nepřekáží. Dřív nebo později se ten úzký průliv, který se vám otvírá v mysli, naplní strachem a ctižádostí; v uších vám zazní hlas povinnosti, hlas Pentagonu, hvezdnatej a pruhovanej hlas vlastenectví, tyhle blbosti… Heleďte, vy jste černej a na vyššího důstojníka až skoro normální, ale i tak jste pořád jenom snaživý kolečko v tom zlým, ošklivým soukolí patriarchálního pokroku, a ti ptáci, co máte na epoletách, to jsou dravci. Vy, pane plukovníku, budete muset zpívat s těma, čí chleba jíte, takže ať jsou bozi, včetně těch stromových, k vaší chudince ségře milosrdní.“ (Str. 180, citace z proslovu k důstojníkovi, který naznačil, že by se rád dozvěděl o klinice, zabývající se pomocí při odchodu z tohoto světa)

Asi nesedne každému, v každém případě ale stojí za zkoušku. Já jsem nadšený.

nakladatelství Argo, Praha 2005, ISBN 80-7203-643-2, cena 249 Kč

Tom Robbins: Vila Inkognito

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv