Pokud byste se soustředili jen na informace z anotací, tedy to, že Ellen Cherry chce prorazit v New Yorku jako malířka, ale skončí jako servírka, zatímco její manžel Vazoun Petway, svářeč, zažije nečekaný umělecký úspěch se svou pečenou krůtou (vytvarovaná z plechu a navařená na auto), a že se v ději objeví oživlé předměty Malovaný kolík, Lastura, Špinavá ponožka, Stříbrná lžička a Gulášová konzerva, patrně byste si knihu nepřečetli. A neznat Robbinse z jiných knih, neudělal bych to ani já.

Byla by to samozřejmě škoda, protože kniha je robbinsovsky naplněná, děj je propleten s tématy přesahujícími člověka a ani ta restaurace, kde Ellen Cherry servíruje, vůbec není běžná. Jmenuje se U Izáka & Izmaela, otevřeli si ji dva přátelé, pacifisté, milovníci Jeruzaléma – Arab Abú Hadí a Žid Spike Cohen. A odehraje se v ní mimo jiné tanec sedmi závojů:

„Tanečnice odhazovala u každé ze sedmi bran jeruzalémského chrámu jeden závoj, až skončila u poslední brány v rouše Evině, přesto si však myslím, že to nebyl důvod, proč si Herodes tento tanec vyžádal na oslavě svých narozenin. Dočetl jsem se, že závoje představovaly vrstvy iluzí. Vždycky, když tanečnice odhodila jeden závoj, rozbila tím jednu iluzi a na konci odkryla nějaké velké základní tajemství života.“ (Str. 372)

Stojí za hlubinným vztahem hlavní hrdinky Ellen Cherry k biblické Jezábel, stojí i za tajemným oživnutím spících předmětů v jeskyni, v níž se Ellen Cherry s manželem na své cestě do New Yorku zastaví, aby si udělali piknik… Oživlé předměty. Vědomí, že jsou součástí děje, mě od knihy poněkud odrazovalo a čtení jsem dlouho odkládal. Od boha Pana a podobně mytologické bytosti Tanukiho je to přece jen velký skok. Ale obavy byly zbytečné. Jejich oživnutí se dá pochopit, a když odhlédneme od jejich vzhledu, jsou to normální postavy s vyhraněnými charaktery. A s pohybovým hendikepem; špinavá ponožka ani gulášová konzerva nemají pro ruční práce dostatečné vlohy.

A Kolík s Lasturou? Asi odvodíte sami, proč v jejich okolí věci ožívají...

„Lastura je hlasem Buddhy, kolébkou Afrodity, je rohem, jenž zahání démony a svolává ztracené námořníky do domovského přístavu. Je to posvátná ponorka vezoucí plodnost na schůzku s poezií, původní loď snů zbarvená měsícem a zformovaná prvotní geometrií.
Zformovaná prvotní geometrií? Ne, lastura je prvotní geometrií. Její dokonalé logaritmické spirály se stáčejí zleva do pravá kolem osy základní pravdy. Tento domek, vypocený ze snů svého obyvatele, je nejkrásnějším příkladem architektury obrazotvornosti, logiky touhy.
Toto zvápenatělé lůno, toto samohybné hnízdo přežije svého nájemníka, svého stavitele, aby připomínalo zapomnětlivým obyvatelům světa jejich vodnatou sexualitu.
Je to jazyk mořské panny. Vřed dojičky. Pudřenka kurtizány. Pižmo baleríny. Žár vycházející z dlouhého, hladkého, zohýbaného otvoru Lastury nasytil jeskyni svou úžasnou růžovostí. Byla to růžovost cukrové vaty, růžovost tropická; ale především to byla růžovost ženská.“ (str. 66)

Zkrátka, další doporučeníhodná kniha. Přečtěte si také recenzi Ladislava Nagyho.

nakladatelství Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-871-8, cena 348 Kč