Pokud byste se soustředili jen na informace z anotací, tedy to, že Ellen Cherry chce prorazit v New Yorku jako malířka, ale skončí jako servírka, zatímco její manžel Vazoun Petway, svářeč, zažije nečekaný umělecký úspěch se svou pečenou krůtou (vytvarovaná z plechu a navařená na auto), a že se v ději objeví oživlé předměty Malovaný kolík, Lastura, Špinavá ponožka, Stříbrná lžička a Gulášová konzerva, patrně byste si knihu nepřečetli. A neznat Robbinse z jiných knih, neudělal bych to ani já.
Byla by to samozřejmě škoda, protože kniha je robbinsovsky naplněná, děj je propleten s tématy přesahujícími člověka a ani ta restaurace, kde Ellen Cherry servíruje, vůbec není běžná. Jmenuje se U Izáka & Izmaela, otevřeli si ji dva přátelé, pacifisté, milovníci Jeruzaléma – Arab Abú Hadí a Žid Spike Cohen. A odehraje se v ní mimo jiné tanec sedmi závojů:
„Tanečnice odhazovala u každé ze sedmi bran jeruzalémského chrámu jeden závoj, až skončila u poslední brány v rouše Evině, přesto si však myslím, že to nebyl důvod, proč si Herodes tento tanec vyžádal na oslavě svých narozenin. Dočetl jsem se, že závoje představovaly vrstvy iluzí. Vždycky, když tanečnice odhodila jeden závoj, rozbila tím jednu iluzi a na konci odkryla nějaké velké základní tajemství života.“ (Str. 372)
Celá kniha je tak postavená, jako odkrývání sedmi závojů; co závoj, to jedna část. V pozadí všech je odvěký vliv Bohyně, která provází lidstvo odjakživa a která, jakkoliv hluší jsme, nás stále ovlivňuje – a některé více než ostatní.
„Astarot byla bohyně, či spíše Bohyně, velká matka, Světlo světa, nejstarobylejší a nejuctívanější božstvo v historii lidstva. Její svatyně pocházejí již z mladší doby kamenné a neexistovala jediná indoevropská kultura, jež by neslíbala bláto z jejích hvězdných střevíčků. Naproti tomu Bůh, kterému dnes moderní lidé říkají Jahve (často nesprávně ‚Jehova‘), přišel až s křížkem po funuse a neměl šanci dosáhnout její obrovské popularity. Astarot byla matka Boha, a tím pádem i matka všeho. (...)
V Jezábelině rodné Fénicii nazývali tuto bohyni Aštarta či Aštoret. V Babylóně se jmenovala Ištar; v Indii Kálí; v Řecku Démétér (kde některé z jejích vlastností převzala Afrodité). Kdyby byla tehdy vaším rodným mjazykem sasština, říkali byste jí Ostara; kdybste byli členy nordického kmene, říkali byste jí Freja; jako Egypťané byste ji znali pod jménem Isis – či Nút, Hathor nebo Nejt. Ano, ta bohyně měla mnoho jmen a mnoho různých rolí. byla panna,nevěsta, matka, prostitutka, čarodějnice a popravčí, všechno v jedné osobě. Měla víc fází než luna. Odvrácenou stranu měsíce znala líp než Pink Floydi. Chodila tam nakupovat.
Protože byla tato bohyně tak proměnlivá a hravá, protože hleděla na přírodní chaos se stejně milým úsměvem jako na přírodní řád, protože její vřelé ženské intuice byly často v rozporu s chladným mužským rozumem, protože již od rozbřesku vědomí zastiňovalo děložní kouzlo jejích dcer moc penisů jejích synů, proto pro všechno se před nějakými čtyřmi tisíciletími rozhodli rozmrzelí kněží kmene kočovných Hebrejců, že ji sesadí – a výsledkem je většina toho, čemu dnes říkáme západní civilizace.“ (Str. 55)
Stojí za hlubinným vztahem hlavní hrdinky Ellen Cherry k biblické Jezábel, stojí i za tajemným oživnutím spících předmětů v jeskyni, v níž se Ellen Cherry s manželem na své cestě do New Yorku zastaví, aby si udělali piknik… Oživlé předměty. Vědomí, že jsou součástí děje, mě od knihy poněkud odrazovalo a čtení jsem dlouho odkládal. Od boha Pana a podobně mytologické bytosti Tanukiho je to přece jen velký skok. Ale obavy byly zbytečné. Jejich oživnutí se dá pochopit, a když odhlédneme od jejich vzhledu, jsou to normální postavy s vyhraněnými charaktery. A s pohybovým hendikepem; špinavá ponožka ani gulášová konzerva nemají pro ruční práce dostatečné vlohy.
A Kolík s Lasturou? Asi odvodíte sami, proč v jejich okolí věci ožívají...
„Lastura je hlasem Buddhy, kolébkou Afrodity, je rohem, jenž zahání démony a svolává ztracené námořníky do domovského přístavu. Je to posvátná ponorka vezoucí plodnost na schůzku s poezií, původní loď snů zbarvená měsícem a zformovaná prvotní geometrií.
Zformovaná prvotní geometrií? Ne, lastura je prvotní geometrií. Její dokonalé logaritmické spirály se stáčejí zleva do pravá kolem osy základní pravdy. Tento domek, vypocený ze snů svého obyvatele, je nejkrásnějším příkladem architektury obrazotvornosti, logiky touhy.
Toto zvápenatělé lůno, toto samohybné hnízdo přežije svého nájemníka, svého stavitele, aby připomínalo zapomnětlivým obyvatelům světa jejich vodnatou sexualitu.
Je to jazyk mořské panny. Vřed dojičky. Pudřenka kurtizány. Pižmo baleríny. Žár vycházející z dlouhého, hladkého, zohýbaného otvoru Lastury nasytil jeskyni svou úžasnou růžovostí. Byla to růžovost cukrové vaty, růžovost tropická; ale především to byla růžovost ženská.“ (str. 66)
Zkrátka, další doporučeníhodná kniha. Přečtěte si také recenzi Ladislava Nagyho.
nakladatelství Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-871-8, cena 348 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.