Strhující kniha, už od začátku. Se zatajeným dechem čtete, jak autora kontaktovala tajemná nadace, že podporuje známé vědce, a on že známý a slavný je; jak chtěla aby jí sdělil, čím by se chtěl zabývat a kolik by na to potřeboval – a když to udělal… „Za dva týdny se mi na stole objevil šek na 120 tisíc dolarů. Byl to pro mě šok v kladném slova smyslu. Na veškeré akademické výzkumy musíte podávat žádosti o granty, což jsou únavné zdlouhavé procesy plné byrokracie, zbytečného zdržování, otravných revizí a předělávání, které většinou skončí zamítnutím, nebo přinejlepším schválením, ale s žalostně ořezaným rozpočtem.“ (Str. 17)
A to je teprve úvod, to ještě nezačal mluvit o „svých“ tématech, o něčem, čemu se říká pozitivní psychologie. Taková psychologie, která činí lidi šťastnějšími. Jedna kapitola za druhou, fascinující myšlenky, okamžitě podpořené výzkumem s prokazatelnými výsledky a to celé okořeněné barvitým vyprávěním. Vrylo se mi, jak byl pozván ke konzultacím k armádě, jak navrhli pilotní výzkum a dozvěděli se: „‚Počkat!‘ zaburácel generál Casey. ‚Nechci žádnou pilotní studii. Prostudovali jsme přece Martinovu práci dostatečně. Publikovali víc než desítku studií, které výsledky potvrdily. To nám stačí, je jasné, že s pomocí těchto metod můžeme bojovat s depresí, úzkostí a PTSD. Toto není nějaké akademické cvičení, takže nechci další studii. Tohle je válka. Generálko, chci, abyste trénink okamžitě začala realizovat v celé armádě.‘“ (Str. 195)
Inu, když je podpora vedení, je možné všechno.
Kniha je rozdělena do dvou částí, první (Nová pozitivní psychologie) popisuje samotnou teorii duševní pohody:
„Teorii duševní pohody tedy můžeme shrnout takto: duševní pohoda je konstrukt a tato duševní pohoda (nikoli pouze ‚štěstí‘) představuje téma pozitivní psychologie. Duševní pohoda má pět měřitelných prvků (PERMA), které se na ní podílejí:
- pozitivní emoce (mezi jejichž aspekty patří i štěstí a životnní spokojenost)
- zaujetí činností
- pozitivní vztahy
- smysluplnost
- úspěšný výkon
Žádný z těchto prvků samotný duševní pohodu nedefinuje, ale každý k ní přispívá. Některé aspekty těchto pěti prvků lze měřit pouze subjektivně (vlastním hodnocením), ale některé lze měřit i objektivně.“ (Str. 37)
Následují cvičení pozitivní psychologie, která fungují. Cvičení silných stránek, návštěva s vyjádřením vděčnosti nebo třeba ‚Tři dobré věci‘ aneb ‚co se podařilo‘:
„Z čistě evolučních důvodů je většina z nás mnohem lepší v analýze nepříznivých událostí než v rozebírání příznivých věcí. Ti z našich předků, kteří strávili příliš času jásotem nad příznivými událostmi svého života, když se měli připravovat na živelnou katastrofu, totiž nepřežili dobu ledovou. A tak chceme-li překonat přirozený sklon našeho mozku k analýze katastrofických událostí, musíme na tom vědomě pracovat a procvičovat se v schopnosti přemýšlet o tom, co se podařilo.
Příští týden si každý večer vyčleňte před spaním deset minut na toto malé cvičení. Napište si tři věci, které se ten den povedly a proč se povedly. Můžete si zápisy vést v deníku nebo na počítači – důležité ale je, aby měly fyzickou podobu. (...)
U každé pozitivní události dále odpovězte na otázku: ‚Proč se to stalo?‘ (...)
Psát o tom, proč se ve vašem životě staly pozitivní události, může člověku nejprve připadat divné, ale prosím zkuste to jeden týden vydržet. Půjde vám to stále snadněji. A je pravděpodobné, že ode dneška za šest měsíců budete mít méně příznaků deprese, budete šťastnější a možná si už večer bez tohoto cvičení nebudete umět představit.“ (Str. 47)
První část se ještě věnuje výuce duševní pohody – pensylvánskému programu na podporu psychické odolnosti nebo projektu na australské škole v Geelongu.
V druhé části, v Cestě k optimálnímu prospívání, se podrobněji podíváme na novou teorii inteligence a její přínos pro dušvní pohodu, projdeme armádním projektem, který už jsem zmínil v úvodu (zejména posttraumatický rozvoj osobnosti je zajímavé téma) a dostaneme se i ke zdraví a biologii optimismu:
„V průběhu osmi a půl roku polovina z těcho mužů zemřela na druhý srdeční infarkt a my jsme otevřeli zapečetěnou obálku. Dokázali jsme předvídat, kdo bude postižen druhým srdečním infarktem? Žádný z obvyklých rizikových faktorů úmrtí nepredikoval: ani krevní tlak, ani cholesterol, dokonce ani rozsah poškození srdce při prvním infarktu. Pouze optimismus/pesimismus, existující před osmi a půl lety, predikoval druhý srdeční infarkt: z šestnácti nejvíce pesimistických mužů jich patnáct zemřelo. Z šestnácti nejvíce optimistických mužů jich zemřelo pouze pět.“ (Str. 227)
Knihu ještě uzavírá pár myšlenek nad politikou a ekonomikou duševní pohody a dodatek s dotazníkem charakteristických silných stránek – doporučuji udělat si jej, možná se o sobě dozvíte něco nového. Pochopitelně nesmí chybět rozsáhlý poznámkový aparát.
Jediná trochu matoucí byla kapitola, srovnávající původní teorii štěstí a teorii duševní pohody. Pro někoho, kdo nezná ani jedno, tam bylo trochu moc informací najednou. Zapamatovávat si teorii štěstí jen proto, abych ji po porovnání zase – jako zastaralou – zkusil zapomenout? Myslím, že tam to chtělo tučnou úvodní poznámku „pokud teorii štěstí neznáte, srovnání přeskočte, teorie štěstí je zastaralá“). Ale v kontextu celé knihy je to jen drobnost.
Ne náhodou je autor profesor psychologie na Pensylvánské univerzitě, držitel několika ocenění, v roce 1998 prezident Americké psychologické asociace – jeho výsledky mluví samy za sebe. Rady fungují, u cvičení tří dobrých věcí jsem první zlepšení pocítil už třetí den, zkrátka zase jedno dílo, které byste neměli vynechat.
nakladatelství Jan Melvil Publishing, 2014, ISBN 978-80-87270-95-0, cena 389 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.