Verše Yvety Shanfeldové jsou syrové. Ne slovy nebo scénami, ale pocitem a atmosférou. Dýchne z nich na vás sychravý podzim, ten skutečný:
je pod zimou a dny spínají tichou látku
stojí za řidičem a lomcují cestou
únavu stříhá neklid
lepší nerozšiřovat své obzory ale tíhnout
(… , str. 12)
i ten obrazný, a to po všech stránkách. Podzim partnerství, podzim života a umírání:
co dělá duše při umírání
bloudí probouzí se nepoznává
do dětství se choulí
k mrtvým usedávářekne se bozi a oni přitom berou
otec se rozvádí s dcerou
žijeme na ostří nože
to staré zimní
slunce v mlází u sídliště
ztrácí se v listí jen si všimni
(str. 33)
I samota potom, co někdo blízký umře:
V noci jsem se vzbudila
ticho si hrálo se zvuky
v tmavém pokoji kapky světlatvoje smrt voní jak deštivá noc
nejsi a najednou stárneme všichni
všichni kolik nás je
(… , str. 76)
Sbírka to rozhodně není optimistická. O to silnější ale je – jen tak na ni nezapomenete. Doporučuji.
Odkazy:
nakladatelství Dybbuk, Praha 2017, ISBN 978-80-7438-179-9, cena 109 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.