Do blogování jsem naskočil poměrně pozdě, v době, kdy už popularita blogů vrcholila. Díky tomu jsem ale mohl sledovat rozvinutou blogosféru a všímat si zajímavostí. Třeba blogokruhů – uzavřených skupin, které odkazují především na sebe navzájem. Řešil jsem neodpovídání na komentáře, sepsal blogy (a jejich tematické skupiny), které jsem tehdy sledoval … Knihu Patricka Zandla, která onu Zlatou éru weblogů mapuje, jsem tudíž rozhodně nemohl opomenout.
Po krátkém představení Počátků weblogů (Jak vůbec vznikl weblog? Takže co je to vlastně ten weblog?) následuje asi největší kapitola Historie weblogů v Česku. Obsah napoví:
Převážnou většinu si toho pamatuju a tak to bylo zčásti nostalgické, zčásti uspořádávací čtení. Bloguje.cz jsem znal (jako přispěvatel na jeden blog), používal jsem agregátory Nový den i Weblogy, četl Cuketku, nesnášel umělé blogy při zpravodajských serverech, atd.
Další kapitoly jsou ovšem ještě důležitější, v nich se autor soustředí na krizi médií (Weblogy a jejich role v krizi médií) a jejich budoucnost (Budoucnost médií starých, nových i těch ještě nenarozených). Opět obsah:
Vrcholem knihy je pak zasazení dosud vykresleného obrázku blogů a médií do hybridní války (Od digitální k hybridní válce, Weblogy na pomezí hybridní války). Ta spočívá v systematickém rozkladu nálad obyvatel, snaze je znejistit, zpochybnit politické vedení, vyvolat nedůvěru či chaos, neposlučnost k rozkazům a pokynům. Jsou to útoky informační, resp. dezinformační.
Blogy, blogovací technologie a pozitivní zkušenosti uživatelů s weblogy byly použity jako odrazový můstek pro dezinformační scénu, spolu s tradičními, jen digitalizovanými a modernizovanými dezinformačními a propagandistickými postupy. Pokud bylo potřeba uvést v život nějakou informaci, kterou nebylo možné podepřít objektivními důkazy, používalo se samoodkazovací linkovací kolečko, kdy jeden server odkázal na druhý, ten na třetí a ten na první, čímž se měla potvrzovat pravdivost publikované informace a ukázat, že jde přeci o zcela běžně známou a publikovanou informaci, samozřejmě publikovanou těmi, kdo jsou ochotni ji čtenářů sdělit.
Druhým nástrojem hybridní války byly a stále jsou sociální sítě. Používají se k šíření a propagaci názorů, k jejich potvrzování, ke svolávání podpory a utvrzování přesvědčených, a především k přesvědčování nerozhodnutých. K tomu kromě samotného principu virálního šíření obsahu přispívá vytváření názorových “bublin”, kdy se k uživateli dostávají jen jemu konvenující názory, čímž se o jejich správnosti utvrzuje.
Třetím východiskem hybridní války je přetrvávající nedůvěra k médiím jako pilíři demokracie v části společnosti. Jak jsme si dříve ukázali, řada médií přišla o část své kredibility, důvěryhodnosti, otevřeným, ačkoliv nepřiznaným příklonem k nějakému názorovému proudu, prosazováním politického směru za současného deklarování nezaujatosti.
Další aspekty už jsou netechnologické, spíše celospolečenské a stranou našeho zájmu. Přirozená lidská tendence k pochybnostem i k absorbování i značně krkolomných vysvětlení, pokud odpovídají existujícímu světonázoru. Příliš turbulentní ekonomická situace, která vyjádřená v makroekonomických veličinách nevypadá špatně, ale v osobních lidských příbězích nevychází příznivě. (Str. 92)
Koncepce knihy je velmi podařená. Od historie blogování, tedy od velmi specifické formy publikování, zobecňuje na média, jejich krizi (a naději i zklamání z blogů) a nakonec se dostává k tématu ryze aktuálnímu, k hybridní dezinformační válce.
Kromě toho je zdarma, takže neváhejte.
Odkazy:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.