Je to taková řetězovka (rozhoupala mě Bára). Ale musím si ji trochu upravit, protože kdybych měl uvést všechny zdroje, které čtu, jeden článek by nestačil. Ve čtečce mám momentálně 258 feedů, blogů může být tak polovina. Takže místo toho uvedu jen takové, kam se spěchám podívat pokaždé, když na mě nový článek vyskočí.

Komentáře

Misantrop. Čtu každý článek, s málokterým souhlasím, ale psát, psát ten pán umí. Krom toho taky nemám rád lidi.

Bloc Jiřího Hlavenky kvalitou článků a analýz vysoce překonává běžný průměr novinařiny. Soustředí se na IT, ale ne výhradně.

Idées fixes Petra Koubského je podobný případ, pouze záběr je širší. A článek Pupkovatím si pamatuji dodnes.

Binární Ládin teď moc nepíše, ale když, tak to stojí za to. Ať je to anarchisticko-ironický komentář, nebo článek o Etiopii, pokaždé se čte sám.

Cayman Islander trochu provokuje, trochu ukazuje cestu, jak v životě něco dokázat. Workaholic na to jde prakticky - GTD, myšlenkové mapy, studijní metody.

Duše

Na Noiřiny Zprávy z Čarovného zrcadla se podívám vždycky, abych viděl, co je nového na pohanské scéně.

U Lucienne čtu všechno; pro popis si vypůjčím její výstižný podtitul: „Jinotaje, fantazie, city, osobní výhry i osobní prohry, esoterika a strhující příběhy o potkyších.“

U Kojota čtu většinu; úvahy o duši, duchovnu a esoterice jsou skvělé, nefiktivní recenze také.

Humor

Kusma a její blog o Garfieldovi jsou spolu s Buridanovým geneticky modifikovaným oslem plné kreslených gagů a stripů. Garfield pobaví vždycky, Bugemos jen když se mi ho povede pochopit.

ENimEN je démon bizarního humoru. David Grudl na La Trine také, krom toho i odborník přes internetové technologie.

Písmo a knihy

K Typofilovi chodím kvůli písmu, knihám a kultivovanému vyjadřování. A k Šílenému korektorovi kvůli správné češtině.

Engeor píše na blogu Světlu vstříc vynikající povídky, myslím že by je měl vydat knižně. A jedna knížka na pokračování vzniká na blogu Příběh strýčka Martina.

Fotky

Slávkovy Cesty a cestičky vůbec nevypadají na to, jaké poklady ukrývají. Jen se podívejte třeba na fotoreportáž Dědci. A Janino Pohlazení duše je plné fotek ostrých jako žiletka.

Pravidelně sleduji také blog Photoshop Disasters, sbírající nepovedené úpravy fotek z celého světa.

Politika

Rychlé a úderné komentáře najdu u Tribuna, propracované a odborné u Jiřího Pehe. Víc politických blogů nesleduji ze zdravotních důvodů.

Další

Henry Psanec nepíše články, on vytváří koláže. Schválně se na nějaké podívejte, nic podobného jinde na českém internetu nenajdete.

Do Krysčina Doupěte nahlédnu také vždycky. Krom toho, že jsme na podobné vlně, umí napsat zajímavě o čemkoliv. Stejně jako Barmanka.

Roj je sice sportovní a automobilový fanoušek, což je mi značně vzdálené, ale píše (psal) svižně, vtipně a dost často i o věcech fyzikálně zajímavých.

Také sleduji Sharkanův deníček. Na stromy, cestopisy nebo architekturu se podívám vždycky, fotohádanky ... přeskakuji.

Čtečku jsem prošel pečlivě, ale určitě jsem vynechal nějaký blog, kam se podívám pokaždé, takže se aktualizace článku dají očekávat.