Před rokem jsem ukázal, jak nám na kompostu hospodaří kuna.

Studijní knihy jsem přečetl tři, všechny moc pěkné. Přepište dějiny (nejen k maturitě) Michala Stehlíka a Martina Gromana jsou koncipované jako ucelené a srozumitelné dějiny dvacátého století. Z těch jsem byl nadšený. Lídři jedí poslední Simona Sineka poskytuje filozofický základ pro leadership (a vytváření bezpečného prostředí). A Mnichův průvodce k čistému domu i mysli je ztělesněný zen. Při úklidu.
V beletrii jsem si doplňoval znalosti s Jiráskovým F. L. Věkem – jeho první díl vůbec není špatný, navíc je to vývojový román. Písečná žena (Kobo Abe) je moderní kafkovina a tím pádem vážně bizarní – ale stejně tak upoutávající. Naopak Durrellova ZOO na zámku je milá historie o založení vlastní zoo a trampotách i radostech s tím spojených.
Z poezie jsem jse podíval na výbor básní Henryho Davida Thoreaua Esence života a zbásněná rozvojová doporučení Na šálek s básnířkou Veroniky Hajníkové.
Komiksy byly také jeden lepší než druhý. Trilogie Američtí bohové Neila Gaimana je velkolepá a působivá minimálně stejně jako předloha. Plečnik je zase pečlivě výkladový, architekta vykresluje do posledního detailu. A konečně Já to měl první Barbory Brůnové, skvělé stripy o rodičovství.
Závěrem moje tvorba – kresby ze zápisníku 2021, část 2, foto Jarní a Odcházející bouřka, kterou přetiskuji i sem:
Po bouři
umytý svět
Večerní slunce
(5. 5. 2024)
(úvodní obrázek Midjourney)




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.