Vaťácký vývar je Průvodce ruskou dezinformační scénou(podtitul) a je opravdu komplexní. Rozdělený je do tří hlavních částí.
První, Než půjdete na internet, se zabývá problematikou dezinformací nejobecněji. Stručně uvede sociální sítě, jejich algoritmické fungování a "přirozené" tendence zesilovat negativní a způsobovat závislost. Naváže politickou strategií postfaktu – tedy mediální a politický prostor, kde rozlišování mezi pravdou a lží už není to nejdůležitější, místo faktů vítězí emoce, dramatické příběhy a chrlení lží. To je zároveň živná půda pro konspirační teorie (a jejich schopnost vtáhnout adepty do trychtýře vedoucího k odstřižení od reality, vizte Arielyho Nesmyslnost). Rusko je v používání dezinformací přeborník se stoletou historií, informační válku už vede se Západem dávno – ale nejen tam, provádí operace i na Jihu (Afrika) nebo na Blízkém východě. Každopádně ruské dezinformace stojí na čtyřech pilířích
Zasahování po světě se říká hybridní válka a může mít řadu podob, od zasahování do voleb, podplácení, placení páté kolony, vypouštění migračních bomb, propaganda pomocí architektury (na okupovaných územích) nebo provozování trollích farem.
Už tohle by bylo dost působivé, ale byl to jen začátek. Druhá kapitola Falešné ruské narativy ukazuje a vyvrací lživá tvrzení a příběhy, které Rusko vypouští. Od dezinterpretace ukrajinského Euromajdanu a smyšlené genocidy v Donbase přes dekadenci Západu po lži o Volodymyru Zelenském.
Nejrozsáhlejší je ovšem kapitola třetí Kdo je kdo mezi vaťáky. Obrovský přehled stovky osob, které nějakým způsobem hrají za ruskou stranu. Jsou tu politici ruští (Putin, Medveděv), američtí (Trump) i evropští (Schröder, Le Pen, Fico), oligarchové i technoelity (Musk), umělci (Roger Waters, steven Seagal), influenceři, blogeři, moderátoři propagandistických televizí…
Ještě ten pojem, vaťák – to je překlad slova „vatnik“, neboli osoba oblečená do vatového kabátu, což je synonymum nuzáctví a dalších průvodních jevů. Původně vznikl jako mem na ruské sociální síti VKontakte v roce 2011 (viz Wikipedii), rychle získal na popularitě a často se používal k označení propagátorů ruských narativů. Pekka Kallioniemi ho začal používat v kombinaci se slovem vývar při zveřejňování analýz jednotlivých osob.
Kniha je fascinující a děsivá zároveň; skvěle popisuje všechny metody a způsoby ovlivňování, a ten přehled osob – je otřesné, jak rozsáhlá jejich „síť“ je.
Styl má čtivý, používá hodně ironie a sarkasmu, když upozorňuje na rozpory nebo je komentuje z odstupu, jeden příklad za všechny:
Berlusconi zemřel v milánské nemocnici 12. června 2023. Jeho drahý přítel v Kremlu se kvůli sankcím (a mezinárodnímu zatykači) nemohl zúčastnit jeho pohřbu, přesto vzdal upřímnou poctu svému „věrnému příteli“ Silviovi a označil jeho smrt za „nenapravitelnou ztrátu a důvod k velkému zármutku“.
Je zvláštní, že z Ukrajiny žádné podobné pocty nepřišly. (Str. 377)
Jediná věc, se kterou mám trochu potíže, je samotné slovo vaťák a vaťácký vývar. Proč to slovo? V Česku není vůbec známé. Divím se, že se ho v nakladatelství nepokusili převést, koneckonců u spousty knih se to dělá / dělalo. A možností by bylo, třeba „dezolátův denní chléb“, „chcimírská strava“, „dezolátské dezerty“ nebo třeba „guláš v hlavě“?
Dobře, ani jedna nevystihuje přesně a souhrnně celou skupinu
Ale co třeba „Kremlin menu“ nebo „Kremelský odvar“? Případně „ruští švábi“ jako odkaz na škůdce.
No nic, jak můžete vidět, je to námitka nepodstatná a knihu rozhodně doporučuji!
Odkazy:
KALLIONIEMI, Pekka, HAMMEKEN, Morten. Vaťácký vývar. Praha: Bourdon, 2025. ISBN 978-80-7611-317-6.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.