Simon Sinek: Lídři jedí poslední (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Lídři jedí poslední Aneb Proč některé týmy drží pohromadě a jiné se rozpadají. Celá kniha je o leadershipu a vytváření bezpečného prostředí, které podporuje spolupráci a důvěru. Vytváří „kruh bezpečí“, na který se mohou lidé spolehnout, kam patří a který chtějí udržovat.

Jakmile zase přišly lepší časy, dovolenkový program byl ukončen a příspěvky na důchodové spoření, které společnost přestala v těžkých časech platit, byly nejen obnoveny, ale zpětně splaceny až po začátek těžkého období. Výsledek byl ohromující. Vůdci splnili svou antropologickou povinnost alf – chránit kmen – a na oplátku lidé tuto ochranu splácejí intenzivní loajalitou a chtějí dělat vše, co mohou, aby společnosti pomohli. Pokud někdo z Barry-Wehmiller odchází, téměř nikdy to není kvůli lépe placenému zaměstnání.

Díky bezpečí, které silný kmen svým členům poskytuje, je skupina lidských bytostí silnější a vybavenější čelit nebezpečím a nejistotám vnějšího světa. Důvod, proč si dobří vůdci vedou v těžkých časech dobře, je zřejmý. Jejich lidé dobrovolně nasazují svou krev, pot a slzy, aby kmen nebo společnost posunuli dopředu a posílili. Činí tak ne proto, že musejí… ale proto, že chtějí. A ve výsledku silnější kmen – silnější firma – může více lidem po delší dobu zaručit větší pocit bezpečí a ochrany. Naopak strach může ublížit právě inovaci a pokroku, kterých se tolik šéfů firem snaží reorganizacemi dosáhnout.

Být lídrem znamená sloužit svému týmu, obětovat svoje výhody pro dobro ostatních. To demonstruje i název knihy, který je odvozený od zvyku v Námořní pěchotě Spojených států – mariňáci ve velitelském postavení jedí poslední, až když je obsloužena většina mužstva.

Na řadě konkrétních příkladů firem a lídrů se skvělou kulturou, i takových, kteří dokázali v krátké době kulturu, důvěru i firmu zničit, autor ukazuje základní principy.

Začíná u biologie, u čtveřice hormonů, které máme všichni ve svém organismu zakomponované:

Chemikálie vyvolávající dobrý pocit jsou nezbytné pro přežití jak jednotlivců, tak celé populace. Hrají roli na základě našich potřeb a prostředí, ve kterém pracujeme. Schopnost tvrdě pracovat a namáhat svaly, závisí na endorfinech. Schopnost stanovovat si cíle, soustředit se a dokončovat rozdělané věci, vychází z motivační síly dopaminu. Cítíme se dobře, když děláme pokroky, a proto se snažíme.

Serotonin je zodpovědný za hrdost, kterou cítíme, když ti, o které se staráme, dosáhnou velkých úspěchů, nebo když jsou na nás hrdí lidé, kteří se starají o nás. Serotonin pomáhá zajistit, že pečujeme o své následovníky, a konáme způsobem, který by naši lídři považovali za správný. A tajemná moc oxytocinu nám pomáhá tvořit pouta lásky a důvěry. Vznikají vztahy tak silné, že se můžeme rozhodovat s plnou důvěrou v zastání lidí, kteří o nás pečují. Víme, že pokud budeme potřebovat pomoc nebo podporu, tito lidé tady budou pro nás, bez ohledu na to, co se bude dít. Oxytocin nás udržuje zdravé. Otevírá naši mysl. Biologicky z nás dělá lepší řešitele problémů. Bez oxytocinu bychom dosahovali jen krátkodobého pokroku. Skokový růst vyžaduje kombinaci schopnosti řešit problémy a lidí, kteří si navzájem důvěřují.

Ale probírá toho mnohem více, mimo jiné:

Odvahu udělat správnou věc
Jak jsme se dostali do problémů (růst a boomerské postoje)
Že abstrakce a statistiky odlidšťují, že vedeme lidi a ne čísla
Proč je dvanáctý krok v programu Anonymních alkoholiků nejdůležitější a proč to platí i jinde
Jaký je vůdce, taková je kultura a jaká je kultura, taková je společnost
Varuje před toxickým prostředím
Zdůrazňuje potřebu empatie

A tak dále. Podle Hany Jadavan patří do TOP 10 knih, které by bez výjimek doporučila přečíst každému, kdo se zabývá vedením lidí a lze s tím jen souhlasit. Protože jsem ale předtím četl Radikální otevřenost od Kim Scottové, připadalo mi leccos známé a zamýšlel jsem se nad srovnáním těchto dvou knih. Obě se soustředí na lidskost a péči, Sinek více na ochranu, spolehlivost a týmovou soudržnost, Scottová na otevřenou komunikaci a zpětnou vazbu. Sinek zeširoka a filozoficky řeší principy leadershipu a kulturu, Scottová každodenní praxi a kontakty s lidmi.

Nejhezčí srovnání mi ale dala ChatGPT:

Obě knihy se doplňují – Sinek nabízí hlubší filozofický základ pro pochopení leadershipu, zatímco Scott poskytuje praktické nástroje a metody, jak principy leadershipu realizovat v každodenní praxi. Pokud chcete pochopit proč být dobrým lídrem, přečtěte si Sineka. Pokud chcete vědět, jak být dobrým lídrem, sáhněte po Scottové.

Přečtěte si obě!

Odkazy:

SINEK, Simon. Lídři jedí poslední. Brno: Jan Melvil Publishing, 2015. ISBN 978-80-87270-85-1.

Simon Sinek: Lídři jedí poslední

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv