Kmen je skupina uvnitř firmy, která má vliv a větší význam, než týmy, podniky nebo jednotlivci. A to, jakou kulturu vyznává, určuje fungování společnosti. Kultura může být na jednom z pěti stupňů vývoje (str. 43):

Některé přechody mezi úrovněmi jsou samovolné, ale například celý vzdělávací systém i většina firem jsou nastavené tak, aby udržovaly člověka na stupni tři – soutěžení, bodování, hodnocení individuálních výkonů, strategie vnucená zvenčí. Ze stupně tři člověk vyrůstá; zkušenosti autorů ale ukazují, že firmě se dá pomoci stupeň změnit a začít funovat lépe.

Zaujal mě už název knihy, vrozené fungování člověka se zákonitě musí projevovat i při spolupráci ve firmách a tak jsem nepochyboval o tom, že použití kmenů a kmenových vůdců k popisu i transformaci může být přínosné. Také to, že autoři vycházejí ze svého výzkumu, že nejde jen o spekulace, působí důvěryhodně.

„Stanovení strategie začíná tím, že poznáme hodnoty lidí, kteří ji budou naplňovat, a vznešený cíl, ke kterému směřují. Jak jsme měli možnost vidět (...), tyto prvky vedou kmen k daleko větší motivaci a sešikování při společném úsilí (...)“ (Str. 258)

Obsah:

• První část představuje systém kmenového vůdcovství, stupně vývoje a připraví tak jakousi mapu, ke které se od počátku můžeme vztahovat.
• Následující část nás podrobně provází prvními čtyřmi stupni (Na hraně, Apatické oběti, Divoký západ a Zrození kmenového vůdce), popíše jak se jeví zvenčí i atmosféru uvnitř, rozdělí a charakterizuje jednotlivé vývojové fáze, určí identifikační znaky i závěrečné prozření, předznamenávající posun dál.
• Třetí část, nazvaná Osvojení kmenového vůdcovství: Stabilizace kmene na stupni čtyři, obsahuje praktické rady. Jak budovat triády a sítě, identifikovat hodnoty a cíl, určit strategii.
• Následuje ještě pár stránek o nepříliš prozkoumaném stupni pět, spekulace nad tím, jestli a jaký by ještě mohl existovat a přílohy, popisující metodiku a historii výzkumu.

„Naději spatřujeme v generaci dnešních dvacátníků a třicátníků, kteří, zdá se, ještě neskočili na diktát doby. Požadují týmovou práci, nespokojí se s korporátní tyranií a prázdnými řečmi, a je-li PR na hony cítit jako PR, odcházejí prostě jinam. Vytvářejí sítě vztahů mezi sebou navzájem a se staršími lidmi, kteří 'to chápou', a pouštějí se do společných podniků. Většina společností, které tímto způsobem vznikají, se ani vzdáleně nepodobá megakorporacím 20. století. Vedou je pravé vůdčí osobnosti a ne manažeři, kteří sami sebe označují za 'lídry'.
Tato nová skupina činí svá rozhodnutí na základě kmenových hodnot, ne na základě toho, co je pro ně nejvýhodnější nebo co je napsáno na vyčpělém seznamu hodnot rozvěšeném po firmě. Její příslušníci vytvářejí kmeny na stupni čtyři, často uvnitř korporací na stupni tři, a nacházejí způsoby, jak udělat něco mimořádného. Navzájem se propojují skrze sociální sítě a k navázání spolupráce jim stačí pár osobních setkání.“ (Str. 319)

Kniha se četla dobře, popisované myšlenky dávají smysl, výtku mám vlastně jedinou a spíše jazykově překladovou. Při popisu hlavního tématu úrovní 1 a 2 měli použít jiné slovo. „Stojí za prd“ je jen takové… pšouknutí. Život přece stojí za hovno, odjakživa. To je ale myslím nedostatek jen marginální...

nakladateství Synergie Publishing, 2014, ISBN 978-80-7370-252-6, cena 349 Kč