Před rokem jsem popsal historii toho, jak mě pronásledovali andělé; věc která pro mě pořád zůstává nevyjasněná, cosi mezi nebem a zemí. Naopak já jsem pronásledoval (a fotil) patřičně uzemněné tvory – ješterky obecné.
Při dočítání literatury jsem se na skok vrátil na Vernův Tajuplný ostrov, s Kerouakem Na cestě projel Ameriku křížem krážem s nechal si vysvětlit Recepci literární paralely mezi Haškem a Kafkou.
Ze studijních knih jsem prošel Liedloffové Koncept kontinua (který mi dnes už nepřipadá nijak revoluční), Veverkovo Hledání boha (opět mimořádně fundované a občas překvapující) a velmi praktický katalog metodik (nejen) pro vyučování Konec školní nudy.
Návrat k Durrellovým cestám Dvakrát do Kamerunu byl milý a zábavný, podobně příjemný byl pohled do interiérů chat v druhém dílu Cabin Porn – Za dveřmi a vlastně i třetí sada stripů Debbie Tung o introvertce – Když se introvertka vdá.
Již tradičně užitečný almanach české poezie Cesta k hoře úsvitu doplním kresbou King Stag (pod dojmem rituálu v Mists of Avalon) a fotobásní Ztělesněný hlad, kterou přetiskuji i sem:
Vítr, mraky, chlad
Na anténě usadil se
Ztělesněný hlad
#haiku
(4. 7. 2020)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.