Pro aktivní zapojení studentů do výuky je třeba významně omezit frontální styl výuky. Učitel v digitálním a informačním věku nemá studentům primárně poskytovat informace, ale rozvíjet jejich klíčové kompetence tak, aby měli zájem a byli schopni si informace sami dohledávat, zpracovávat a efektivně využívat. Učitelé v tomto případě organizují jednotlivé činnosti tak, aby centrem dění byli studenti, využívající k řešení úkolů nástrojů komunikace, spolupráce a kritického úsudku. Učitel tuto činnost moderuje, řídí, usměrňuje a nabízí zpětnou vazbu.

Moderní vyučování musí být interaktivní. Citlivým a vyváženým zařazováním technik kooperativního učení zajistíme aktivitu studentů a zabráníme ztrátě jejich pozornosti. (Str. 31)

Úvod knihy zahrnuje Teoretická východiska (Generační rozdíly, Kritické myšlení a vzdělávací cíle, Kooperativní učení, Třífázový cyklus učení) a Základní předpoklady, ovšem jen v nezbytné míře, aby bylo jasně vysvětlen koncept vzdělávání, vztahy, role a nezbytný posun paradigmatu v chápání vzdělávacího procesu.

A pak už následují hlavní kapitoly s metodami.

Soubor pěti hlavních kapitol nabízí ucelený systém, s jehož pomocí lze výuku připravit a realizovat jako celek. Pro úvodní motivační fázi vyučovacího bloku slouží aktivizační metody z druhé kapitoly. Pro účely práce se zdroji jsou určeny kognitivní metody z třetí kapitoly. Záskané znalosti studenti nakonec aplikují pomocí komunikačních metod, jimž se věnují následující dvě kapitoly. Čtvrtá je zaměřena na rozvoj dovedností mluveného projevu, pátá na techniky kompozice psaného textu. (Str. 11)

Pokud přemýšlíte, co obsahuje kapitola první, tak jsou to interaktivní techniky pro práci ve dvojicích, v týmech, pomocí různého skládání nebo skupinového setkávání. Je to tedy organizace (jak to dělat), zatímco další kapitoly dodávají pro všechny fáze procesu obsah (co dělat). Pro představu obsah kapitoly 4 Komunikační metody: Mluvené slovo.

• Komunikační dovednosti (Kladení otázek, Prezentace, Argumentace, Řešení problémů, Vyjednávání)
• Skupinové prezentace (Galerie, Návštěvníci, Plakátová konference, Panelová diskuze)
• Skupinové debaty (Horké křeslo, Akademická debata ve čtveřicích, Diskuzní pavučina, Ďáblův advokát, Rohy, Šest klobouků, Kulatý stůl, Ohniskové skupiny)
• Zážitkové učení (Hra v roli, Simulační hra, Situační hra)

To už je z čeho vybírat… Každá metoda je v úvodu obecně popsaná, následují instrukce pro přípravu a postup a také křížové odkazy na vhodné interaktivní techniky (kapitola 1) a navazující metody v okolních fázích učení.

Příručka je zkrátka skvělá a pro všechny učitele by měla být povinná. Spoustu užitečných rad a doporučení tam najdou i ti, kdo někdy organizují pracovní schůzky, školení nebo vlastně jakoukouliv interakci.

Odkazy: