Kniha s podtitulem Didaktické metody pro 21. století
dělá čest svému jménu a vybočuje z obvyklých pedagogických příruček. Je přímo našlapaná metodami a poskytuje arzenál pro všechny tři fáze výukového procesu, který definuje konceptem A-A-A, tedy
aktivizace-analýza-aplikace. AKTIVIZACE je motivační fáze, jež připravuje kontext pro další učení. ANALÝZA zahrnuje veškerou práci s prameny a novými informacemi, jež směřuje k rozboru tématu a schopnosti nové poznatky vyhodnotit a zařadit do příslušného kontextu. APLIKACE znamená reflexi výsledků, která mluvenou či psanou formou dává studentům prostor se získanými znalostmi pracovat. Všechna tři stádia představují spirálový proces. (Str. 26)
Častá námitka proti interaktivním metodám je, že trvají dlouho, jsou náročné a nestihne se toho dost probrat. Jenže v tom je právě ta zamrzlost vzdělávání v minulých staletích. Větší množství nepřináší lepší porozumění, kromě toho informace jsou dostupné pořád a v obrovském množství. Žáky je třeba učit chápat souvislosti, informace třídit, zapojovat do kontextu a umět je použít při komunikaci s ostatními.
Pro aktivní zapojení studentů do výuky je třeba významně omezit frontální styl výuky. Učitel v digitálním a informačním věku nemá studentům primárně poskytovat informace, ale rozvíjet jejich klíčové kompetence tak, aby měli zájem a byli schopni si informace sami dohledávat, zpracovávat a efektivně využívat. Učitelé v tomto případě organizují jednotlivé činnosti tak, aby centrem dění byli studenti, využívající k řešení úkolů nástrojů komunikace, spolupráce a kritického úsudku. Učitel tuto činnost moderuje, řídí, usměrňuje a nabízí zpětnou vazbu.
Moderní vyučování musí být interaktivní. Citlivým a vyváženým zařazováním technik kooperativního učení zajistíme aktivitu studentů a zabráníme ztrátě jejich pozornosti. (Str. 31)
Úvod knihy zahrnuje Teoretická východiska (Generační rozdíly, Kritické myšlení a vzdělávací cíle, Kooperativní učení, Třífázový cyklus učení) a Základní předpoklady, ovšem jen v nezbytné míře, aby bylo jasně vysvětlen koncept vzdělávání, vztahy, role a nezbytný posun paradigmatu v chápání vzdělávacího procesu.
A pak už následují hlavní kapitoly s metodami.
Soubor pěti hlavních kapitol nabízí ucelený systém, s jehož pomocí lze výuku připravit a realizovat jako celek. Pro úvodní motivační fázi vyučovacího bloku slouží aktivizační metody z druhé kapitoly. Pro účely práce se zdroji jsou určeny kognitivní metody z třetí kapitoly. Záskané znalosti studenti nakonec aplikují pomocí komunikačních metod, jimž se věnují následující dvě kapitoly. Čtvrtá je zaměřena na rozvoj dovedností mluveného projevu, pátá na techniky kompozice psaného textu. (Str. 11)
Pokud přemýšlíte, co obsahuje kapitola první, tak jsou to interaktivní techniky pro práci ve dvojicích, v týmech, pomocí různého skládání nebo skupinového setkávání. Je to tedy organizace (jak to dělat), zatímco další kapitoly dodávají pro všechny fáze procesu obsah (co dělat). Pro představu obsah kapitoly 4 Komunikační metody: Mluvené slovo.
To už je z čeho vybírat… Každá metoda je v úvodu obecně popsaná, následují instrukce pro přípravu a postup a také křížové odkazy na vhodné interaktivní techniky (kapitola 1) a navazující metody v okolních fázích učení.
Příručka je zkrátka skvělá a pro všechny učitele by měla být povinná. Spoustu užitečných rad a doporučení tam najdou i ti, kdo někdy organizují pracovní schůzky, školení nebo vlastně jakoukouliv interakci.
Odkazy:
SIEGLOVÁ, Dagmar. Konec školní nudy. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-2254-7.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.