Před rokem jsem cestou z nádraží zkusil vnímat svět i jinými smysly než obvykle, soustředit se na čich – byla z toho překvapivá meditativní procházka mezi vůněmi.
Popsal jsem vodní mlýn, jehož repliku mají na Slovensku v Kolárovu.
A pochlubil se dýkou pro nošení v botě, pro niž žádné vhodné boty nemám...
Pokud jde o knihy, Kopřivův Asfalt je brutální, nechutná, ale strhující akce. Pekelného rázu.
Jako kompenzaci lze využít Chan Šanovy Básně z Ledové hory, inspirované buddhismem, a Dvojí dech Miroslava Fišmeistera.
Na závěr kresba – Pelikán.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.