Když před pár týdny po několika dnech vytrvalého deště konečně přestalo pršel a vysvitlo sluníčko, vystoupil jsem z vlaku a zaútočily na mě vůně čerstvě umytého světa. A tak jsem se rozhodl věnovat jim pozornost, všímat si pečlivě, co je kde během té krátké procházky cítit.
- Zápach výfukových plynů při přecházení výpadovky, připomenutí, jak zanedbaná je dopravní situace v Pardubicích a jak ztuha jdou jakékoliv změny k lepšímu.
- Sladkost rozkvetlého akátu; kvete každoročně tak týden, dva, ale té vůně kolem...
- Hned vzápětí zelená, nasládlá směs ze sekané trávy, kterou zrovna mezi domy umravňují bojovníci na pojízdných sekačkách či s rotačním strunovým devastátorem zavěšeným na ramenou.
- Sytá, plná vůně z výroby piva, nevím jestli ze sušení sladu nebo z vaření, ale jak nemám rád pivo, tento závan nabírám a vychutnávám zplna hrdla.
- A zase tráva - samozřejmě, déšť jí svědčí a teď vyrazila jako raketa a kdo prošvihne správný okamžik, bude s přerostlými stébly bojovat dvakrát obtížněji.
- Hutný opar omamné kvetoucí hlošiny, čichám jen zlehka, jako když koštujete víno, abych se nerozkýchal - vůně krásná, alergen stoprocentní.
- Ještě příšerný lentilkový parfém kolemjdoucí dívky, zaprášený chodník a jsem doma.
Nakonec se z chvilkového nápadu vyklubala úžasná procházka mezi vůněmi, koncert pro jeden smysl. Možná by to mohlo být i jakési duchovní cvičení pro lepší kontakt s realitou - zkuste.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.