Poprvé jsem se o lodním mlýnu dočetl v Komenského Orbis pictus a vůbec mi nebylo jasné, jak měl fungovat - jednak mě zmátl obrázek, naznačující otáčení kolem svislé osy:

jednak jeho název „mlýn vodní - okruhový“, běhání do kruhu potvrzující. A přitom je to tak jednoduché, je to v podstatě jako kolesový parník naruby. Mlýn se zakotví, proudící voda točí kolem a otáčivý pohyb se přenáší na mlýnské kameny. A na rozdíl od jiných vodních mlýnů tady nehrozí, že by potok vyschl a kolo se zastavilo (ponor je pořád stejný), nebo že by se naopak mlýn příliš rychlým otáčením poničil (stačí přejet na klidnější místo).

Od roku 1995 je majetkem ochranářů a jako Národní kulturní památka je zpřístupněný veřejnosti. Dnes je v něm umístěné muzeum vodního mlynářství (informace podle stránek muzea http://www.vodnymlyn.sk/?page=historia; obrázky použity se souhlasem muzea).

Poslední mlýn na Labi, v majetku Lovosického panství, byl o dost jednodušší.

Myšlenka lodního mlýna mi připadá výborná a divím se, že nebyly známější či rozšířenější, vždyť kromě odstranění rizik spjatých s nedostatkem či nadbytkem vody zároveň tvořily poměrně bezpečné obydlí. Trochu to osvětluje článek Jiřího Výborného na Infoglobe. Roli hrál majetek mlynáře; kromě peněz na stavbu musel mít i další prostředky, protože při celoročním pobytu na lodi by jeho pole ležela ladem. Úpadek lodních mlýnů pak způsobila menší efektivita než u strojových mlýnů a také jejich zákaz na velkých tocích, kde překážely lodní dopravě.