Jeho plány jsou velkolepé; chce z temného středověku království dovést do civilizace, přinést kulturu a vynálezy devatenáctého století a nakonec i demokracii. Knihtisk, noviny, otvírá (vlastní) školy, má továrny, elektrifikuje, rozvádí telegraf i telefon, používá reklamu, burzu, dokonce jízdní kola…

Některé věci ale překonat nejde. Pověrčivost, třídní rozdíly (on sám není urozeného původu a nikdy nebude), moc církve:

Our navy had suddenly and mysteriously disappeared! Also as suddenly and as mysteriously, the railway and telegraph and telephone service ceased, the men all deserted, poles were cut down, the Church laid a ban upon the electric light! (Str. 251)

Přestože v závěrečné bitvě Hank zvítězí, válku vyhrát nemohl.

Číst tuhle knihu, o níž jsem se dozvěděl jen že je to satira, bylo velmi obohacující, po mnoha stránkách.

Satira to samozřejmě je, i když jsem zprvu tápal čeho že vlastně – Yankeeho těžko, to je vzor chlápka, co si umí poradit a vzbuzuje úctu svou praktičností. Po pár stránkách ale bylo jasné, že je to satira tehdejších lidí, resp. satira romantických představ o středověku a životě v něm. Merlin jako šarlatán, všichni v područí církve, rytířské ideály jen v rámci šlechtických turnajů, v realitě ale ani náhodou:

All together, too; none of those chivalrous magnanimities which one reads so much about – one courtly rascal at a time, and the rest standing by to see fair play. No, they came in a midy, the came with a whirr and a rush, they came like a volley from a battery; came with heads low down, plumes streaming out behind, lances advanced at a level. It was a handsome sight, a beautiful sight – for a man up a tree. (Str. 69)

Anglická Wikipedie mi pak potvrdila, že šlo o kritiku idealizovaných představ o středověku v románech Sira Waltera Scotta a dalších. A vykreslení tehdejšího světa je skutečně drsné - lidé jako majetek, nespravedlivá odsouzení, věčná poroba, zničené a zlomené osudy, popravy, smrti a mrzačení při kamenování na pranýři, církev.

Přesto je zde nepřehlédnutelný humor, vlastně i v minulé ukázce ho ukazuje lakonický závěr – byl to hezký pohled, ba krásný – pokud by to člověk sledoval ze stromu.

Pobavilo mě, že také v angličtině se pro nezastavitelnou výmluvnost používají slova odvozená od mlýna. To když Sandy hned od rána pustí mlýn – a ušpuntovat to nejde…

She was a quite biddable creature and good-hearted, but she had a flow of talk that was as steady as a mill, and made your head sore like the drays and wagons in a city. If she had had a cork she would have been a comfort.  But you can’t cork that kind; they would die.  Her clack was going all day, and you would think something would surely happen to her works, by and by; but no, they never got out of order; and she never had to slack up for words. She could grind, and pump, and churn, and buzz by the week, and never stop to oil up or blow out. And yet the result was just nothing but wind. She never had any ideas, any more than a fog has. She was a perfect blatherskite; I mean for jaw, jaw, jaw, talk, talk, talk, jabber, jabber, jabber; but just as good as she could be. I hadn’t minded her mill that morning, (… ) (Str. 59)

Legrační jsou i nápady, které Hank zavádí, představte si třeba rytíře ve zbroji, jak přijíždějí na bicyklech… Zápletky ovšem tak legrační nejsou; ať už z první výpravy do terénu, aby si získal rytířskou slávu, tak z výpravy druhé, kdy spolu s králem – převlečení za obyčejné obchodníky – mimo jiné upadnou do otroctví, kouká neustálá syrovost a krutost. Celkem by mě zajímalo jak by Twainovo zpodobnění anglického středověku hodnotil nějaký současný historik; zbroj a rytířské souboje jsou jasné, ale jak přesně vykreslil tehdejší společnost a život? Byla naivita a pověrčivost prostých lidí tak velká?

Do knihy se pochopitelně promítá Twainův život i jeho názory (jako významný podporovatel abolicionismu vystupoval proti otroctví i v knize, Hank Morgan nakonec Artuše přesvědčí k jeho zrušení).

Další rozměr jsou historická fakta nebo zajímavosti. Namátkou jsem si vypsal a dohledával následující: