Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera

Naopak dobrodružství jsou jedno větší než druhé

• útěk na ostrov, ponechání celého města ve víře že se spolu s dalšími chlapci utopili a slavný návrat při pohřbu
• tajná noční přítomnost u vraždy, těžké týdny a měsíce přihlížení na nevinného podezřelého ve vězení a následné svědectví
• propadnutí lovu na poklad na opuštěných místech a ve zchátralém domě – kde ale opět narazí na pachatele vraždy, vyslechnou na co se chystá
• zabránění dalšímu zločinu
• výlet do jeskyně, při kterém se Tom s Becky ztratí a málem zemřou
• nakonec opravdový nález ztraceného pokladu, po němž se z obou stanou boháči

Twain velmi dobře pracuje se stupňováním napětí, při soudním procesu nebo v závěru bloudění jeskyní se čtenáři tají dech.

Společnost a fungování malého městečka je na pozadí příběhu vykreslená skvěle. Také mě zaujalo, jak barvitý a bohatý jazyk Mark Twain používá. Těch metafor („hubení dobrot“ i nadsázek („hodokvas“) na tak krátkém popisu výletu:

Zástup se vyhrnul na břeh a brzo se lesy i rozsochaté stráně daleko široko rozléhaly pokřikem a smíchem. Všechny způsoby, jak se uhřát a unavit, byly se zdarem vyzkoušeny a pak se rozdovádění poutníci přitrousili zpátky do tábora, vybaveni přiměřeným hladem, načež začalo hubení dobrot. Po hodokvasu následovala příjemná přestávka, odpočinek a povídání ve stínu mohutných dubů.

Nebo vyprávění jak Tom vyhrál soutěž ve znalostech biblických veršů

Závistí zelenali všichni hoši; ale nejvíce trpěli ti, kteří příliš pozdě přišli na to, že sami přispěli k nenáviděné nádheře; vždyť vyměnili lístky za bohatství, které Tom nahromadil tím, že jim prodával výsadu bílit plot. Opovrhovali sami sebou, protože se stali hejly, obětmi nízkého podvodu lstivého hada v trávě.

Odměna Tomovi udílená byla provázena největší řečností, kterou pan řídící učitel dovedl za daných okolností ze sebe vyždímat; leč projev neměl pravé šťávy, protože chudinka nějak cítil, že něco není v pořádku, že zde snad dokonce jde o záhadu, která by nesnesla denního světla. Bylo přece prostě nemyslitelné, že by tenhle chlapec dovedl ve svém mozečku uskladnit dva tisíce klasů biblické moudrostí – už tucet veršů by byl nepochybně napjal jeho schopnost až do krajnosti.

Nechybí ani ironické komentáře, třeba když se chlapci učí kouřit a pak se pod záminkou, že jdou hledat ztracený nůž, úprkem rozprchnou.

Tak si Huck zase sedl a čekal hodinu. Potom mu bylo samotnému smutno a šel kamarády hledat. Byli v lese, daleko od sebe; oba byli velmi bledí a oba velmi tvrdě spali. Ale něco mu povědělo, že měli-li nějaké potíže, že už se jich zbavili.

Ač je to tedy kniha dobrodružná, i zkušený čtenář si přijde na své.

Odkazy: