S takovou siluetou ten strom zaujme každého:

O větvičkách, nebo co to je, které se válely pod ním, nemluvě:

Dohledání informací potvrzuje, že je to strom přesně tak exotický, jak vypadá. Jedná se o blahočet ztepilý nebo také araukárii – to je slovo, které známe z knih o pravěku, v druhohorách rostly spolu s přesličkami, plavuněmi a cykasy.
Z blahočetů do současnosti přežilo jen pár endemitů – blahočet ztepilý na ostrově Norfolk ve vnějším teritoriu Austrálie, araucaria angustifolia na jihu Brazílie a severovýchodě Argentiny a blahočet chilský na pomezí Chile a Argentiny. Druhotně jsou ovšem rozšířené – pěstují se v příhodných podmínkách, ten můj pochází jižní části Kréty. Dokonce se prý dá pěstovat jako pokojová rostlina.
Listy jsou na mladých větvích jehlicovité, na starších spíše trojúhelníkové a šupinovitě se překrývají:

Větve vyrůstají v pravidelných patrech a pravidelně se větví (samozřejmě pokud mají dobré světlené podmínky, jako samostatně stojící strom ve volné přírodě), takže vzniká velmi majestátní koruna.

Odkazy a zdroje:
(červenec 2024, Ierapetra, Kréta)




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.