Že bych při koupání na jižním pobřeží Kréty mohl ve vodě potkat něco zajímavého jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem na útesu našel tyhle podezřele zbarvené kusy ploutve:

Jejich vlastníka (možná letucha evropská?) jsem sice nespatřil, zato hned druhého dne jsem zahlédl u dna se třepotajícího perutýna:

Jenže taková fotka, to je skoro k ničemu, takže jsem prakticky denně propátrával okolí a tohoto krasavce vyhlížel. Celkem úspěšně, jenže pokaždé tak hluboko, že fotky nestály za nic. Až předposlední den dovolené vyplul na mělčinu a takhle mi na světle zapózoval:

A pak už jsme se vznášeli několik minut, a já ho fotil ze všech stran a úhlů. Je to dravá ryba z řádu ropušnicovitých, původem z Indického a Tichého oceánu. Před pár lety se ovšem invazivně rozšířil přes Rudé do Středozemního moře. Poprvé ho vědci zachytili u pobřeží Kypru v roce 2012, od té doby jeho populace roste. Vzhledem k přizpůsobivosti a tomu, že je na vrcholu potravního řetězce, hrozí rozvracení ekosystémů.

Jak jeho „jedovaté“ zbarvení naznačuje, je opravdu jedovatý.

Wikipedie uvádí:

Perutýn ohnivý vylučuje z jedových žláz na konci hřbetní, břišní a řitní ploutve toxin (ze skupiny ichthyotoxinů, tedy toxinů ryb). Celkem je těchto žláz na těle 17–18, nejvíce na hřbetu. Samotným jedem je zřejmě určitý protein o molekulové hmotnosti 150 000 Daltonů, ale tekutina obsahuje také acetylcholin s neurotoxickým účinkem a rovněž další toxin s účinkem na nervosvalový přenos vzruchů. Byl však také detekován jeden jed nebílkovinného složení. Nebezpečný ichthyotoxin je možné pro výzkumné účely odebrat pouze z živého perutýna, po jeho smrti se toxin rozpadá.

Pro člověka jed obvykle nebývá smrtelný, je ale velmi bolestivý a má dlouhou dobu uzdravení; Wikipedie:

Pokud zasáhne člověka, způsobuje značnou bolest, nejintenzivnější v první hodině až hodině a půl, ale trvající až 6–12 hodin. Vzácně může bolest vytrvat až čtyři dny, v některých případech až měsíc. Zasažený člověk se začne silně potit, trpí bolestmi a mohou se u něj objevit i dýchací potíže. První pomocí je obvykle ponoření zasažené části do 45 °C horké vody, což umožňuje snížit bolest a pomáhá inaktivovat jed. V některých případech však horká voda nevykazuje účinek. Odborníci dále doporučují odstranit zasaženou pokožku a případné zbytky jedových trnů z ryby, aplikovat vakcínu proti tetanu a použít antibiotika a analgetika.

Na první pohled se tomu nechce věřit, ale totéž zbarvení může fungovat i jako maskovací:

Co se týče určení, velmi podobný je perutýn ďábelský. Wikipedie píše:

Vykazuje mnoho shodných znaků s perutýnem ohnivým. Má však například poněkud menší tečky na nepárových ploutvích. Dále se vyznačuje jinými počty měkkých paprsků: na hřbetní ploutvi jich má 10 (perutýn ohnivý 11), na řitní ploutvi 6 (perutýn ohnivý 7).

Mezi fotkami mám i jednu, kde jsou paprsky hřbetní ploutve pěkně vidět – a je jich jedenáct, takže ohnivý.

Odkazy a zdroje:

• Perutýn ďábelský
• Perutýn ohnivý
• Krásní a smrtící perutýni provedli invazi do Středozemního moře (ČT24)

(foceno převážně 6. 7. 2024 na Krétě, v okolí Ierapetra)