Pracovníci s časem vnímají každou hodinu stejně. Proto věří i v to, že stejná práce trvá vždy stejně dlouho. Tvůrci času vědí, že každá hodina je jiná. Náš výkon se mění, proto se mění i to, kolik za daný čas stihneme.

Pracovníci s časem se zaměřují na množství času. Tvůrci času se zaměřují na využití času.

Pracovníci s časem vidí čas jako omezený a klesající rozpočet, který jde jen utrácet či šetřit. Proto hledají, co škrtnout, aby čas nárazově uvolnili. Tvůrci času vidí čas jako kapitál, který jde investovat a množit. Proto hledají, co do života přidat, aby jim to čas dlouhodobě tvořilo.

Pracovníci s časem ladí produktivitu a efektivitu. Tvůrci času ladí hlavně výkonnost a energii.

(… )

Pracovníci s časem při nestíhání spěchají. Tvůrci času při nestíhání zvolní.

Pracovníci s časem zvyšují úsilí, aby stíhali více a zvládali rostoucí nároky. Tvůrci času posilují sebe sama a usnadňují si práci, aby usilovat nemuseli.

Stejně tak je rozdíl mezi produktivitou a efektivitou:

Produktivita se zaměřuje na zvyšování počtu výsledků. Kdo dává důraz na produktivitu, chce získat co nejvíce výsledků. Často nezávisle na tom, jak k nim dojde. Je to práce tvrdá a dlouhá.

Efektivita se zaměřuje na hospodárnou cestu k výsledkům. Efektivní lidé chtějí nejen výsledky, ale také to, aby se k nim došlo co nejsnadněji a nejrychleji. Je to práce chytrá a často krátká.

Produktivita přinese více výsledků a efektivita je přinese rychleji. Produktivní člověk zvládne dvakrát tolik co ostatní. Je ale možné, že práci věnuje dvojnásobek času. Efektivní člověk zvládne také dvakrát tolik, akorát za stejný čas. Nebo stihne stejnou práci za polovinu času.

To je cesta, jak čas získat – mít energii, být efektivní, vytvořit si čas a využít jej pro svou každodenní dovolenou. Nebo si vzít každý týden jeden den volno.

Zkusil jsem tedy jeden den škrtnout. První volný všední den jsem byl nesvůj, ale na konci týdne mě zklidnil jasný benefit. Za 4 dny jsem stihl více než jindy za 5 dnů. Tuto změnu považuji za vrchol mé časotvorby. Ročně si vytvořím bonusový měsíc a půl volného času. A přesto udržím svou standardní produktivitu. Návrat k běžnému týdnu už tedy nezvažuji.

A teď pozor, tohle považuju za vysloveně geniální:

Možná vás napadlo, že si prodlužuji víkend. Ne. Volno si beru ve středu. Je to můj malý víkend. Mám volno od zakázek a věnuji se jen tomu, čemu chci. Volná středa skvěle rozloží týdenní energii. Je to osvěžující restart. Polední pauza uprostřed týdne, která zajistí celotýdenní odpočatost. Týden se zkrátí sice jen o den, ale úseky práce se zkrátí z 5 na 2 dny. To je velká změna. Taková sousta mě nemohou vyčerpat, takže mi ani nesníží výkon.

S volnou středou zažívám jenom pondělky a pátky. Dvakrát týdně. Na sobě pak vidím, jak jsem v obě pondělí rozjetý a nadšený do práce díky odpočatosti. V oba pátky mě zase pohání nadšení před dalším volnem. A také motivace stihnout co nejvíce před víkendem. Ve výsledku jsem rozjetý celý týden. Mimo jiné mi volná středa zajistí kvalitní inkubaci pro mé nápady, takže ve čtvrtek hravě vyřeším to, co v úterý vyřešit nešlo.

Návody na jednotlivé návyky pro zvýšení energie, výkonnosti i času jsou rozdělené do sedmi částí:

1. Otevření se energii a zapomenutí na čas.
2. Obnova energie mezi dny i během dne.
3. Zvýšení energie pomocí zdraví.
4. Ochrana energie před plýtváním.
5. Podpora energie skvělou náladou.
6. Zrychlení díky soustředění energie.
7. Udržování časotvůrčích návyků.

Prý na knize autor pracoval 6000 hodin během šesti let – a je to na ní znát. Vše má podložené, vyzkoušené a pečlivě ozdrojované. Je tam … všechno. Koncentrát. Zdraví, jídlo, spánek, soustředění, flow, … ; cokoliv jste v lifehackingu viděli, to Vachuda vyzkoušel, ověřil a popsal. Někdy je to trochu děsivé, třeba když píše jak využívá šumy pro spánek – fakt všechno najednou?

Já si pouštím vodopády z beden vedle polštáře, aby mě zvuk obklopil. Už tři roky blaženě spím s otevřeným oknem, aniž bych slyšel ruch města. Pokud vás vodopády lákají, ale odrazují vás bedny, tak zkuste sluchátka. Jen musí být přes uši a musí umět přehrávat hluboké zvuky s frekvencí 100 Hz a méně. Jen tak vás ochrání proti dunivým rušičům.

Pro ochranu sluchu ale radím pod sluchátka vždy nasadit špunty. Aby vás totiž zvuky chránily, musíte je poslouchat dostatečně nahlas. Což někdy znamená příliš nahlas. Já proto kombinuji bedny, špunty v uších a sluchátka přes uši. Díky tomu hudbu slyším jen slabě a vodopád téměř vůbec. Což nevadí. Maskovací zvuky není nutné slyšet. Stačí, když nás obklopují vlnové délky podobné těm rušivým. To vytvoří zvukový štít, který nás neruší, ale přesto nám umožňuje hluboce spát.

Každopádně neváhejte, tahle kniha pomáhá.

Odkazy: