Jostein Gaarder tohoto faktu využil pro vynikající popis rozdílného pojetí života Augustinova a jeho partnerky Florie Aemilie. On se soustředil život věčný, boží lásku, intelektuální vzletné a vznešené myšlenky, Florie na pozemský život a lásku lidskou, boží dar. Co je cennější nebo pravdivější?

Forma knihy je jeden dlouhý dopis Florie pro Augustina. Zamýšlí se nad láskou, nad dosavadním životem, apeluje na tehdy již biskupa, aby neopouštěl svět lidí... Gaarder vystupuje jako někdo, kdo náhodou dopis nalezl v archivech, přeložil a nyní ho nabízí současnému čtenáři. Ten může pouze konstatovat: působivé, pravdivé a velmi smutné. Augustin je skutečně pro tento svět mrtev, ale žije pro vůbec něco? Existuje vůbec svět věčný? Žijeme tady a teď. Láska, smysly, city jsou pravdivější než spekulace a myšlenky...

Ukázky jsou, myslím, výmluvné:

...Píšeš také, že Bůh "dal dětem život a tělo, smysly opatřil, z údů sestavil, postavou ozdobil, nadal všmi snahami životnými k neporušenému zachování celku". Avšak ty se u tohoto poznání nedržíš jako u něčeho krásného a dobrého, ale hned v příštím okamžiku znovu běduješ nad tím, že jsi zrozen následkem hanebného činu a Tvoje matka Tě uvrhla do hříchu....

...Hřích a vina - za to, že nás Bůh stvořil mužem a ženou s bohatou stupnicí smyslů a potřeb. Nebo pudů, chceš-li, anebo nutkavé žádostivosti....

...Stále znovu píšeš ve všech svých knihách o "smyslnosti" a "hříšném chtíči". Uvědomuješ si, že vlastně projevuješ vůči Božím darům opovržení?...

...Ty dokonce vnímáš jako hanbu, když se přistihneš, že Ti chutná jídlo které jíš....

...Vyjdi ven pod širé nebe, Aurelie, a lehni si pod fíkovník. Dopřej svým smyslům volnost - alespoň naposledy...Zhluboha dýchej, naslouchej zpěvu ptáků, dívej se do klenby nebeské a nasávej všechny vůně. Toto je svět, Aurelie, a ten je teď a tady. Opravdu. Ty však trávíš dny v labyrintu teologů a platoniků. Skoncuj s tím a vrať se domů do světa lidí. Svět je veliký a my o něm víme příliš málo. Život je příliš krátký...

Možná ani takový Bůh, který s našimi dušemi takto obchoduje, neexistuje. Třeba existuje Bůh láskyplný, jenž nám stvořil svět, abychom v něm mohli žít. Ó, Aurelie, kéž bys tu teď seděl pod fíkovníkem!..

Mám strach, Aurelie. Hrozně se bojím, jak jednoho dne naloží církevní otcové se ženami, jako jsem já. Ne proto, že jsme ženy - takové, jak Bůh ženy stvořil. Ale proto, že jsme pokušením pro vás muže - takové, jak Bůh ženy stvořil. Ty jsi toho názoru, že Bůh miluje eunuchy víc než muže, kteří cítí lásku k ženě. Hodnotíš-li však Bohem stvořený svět, musíš lépe vážit slova, vždyť Bůh nestvořil muže proto, aby se nechali vykastrovat...

Pokud existuje Bůh, nechť vám odpustí. Ale možná budete jednoho dne souzeni právě proto, že jste se ke všem radsotem života otočili zády. Zavrhujete lásku mezi mužem a ženou. Snad vám to mohlo být odpuštěno, avšak vy to činíte ve jménu Boha.