„Kdo vlastně jsi? říkám si dneska. Teprve teď jsem se tě zeptala, jaké máš názory, a ty mi předložíš dlouhou přírodovědeckou litanii jako vystřiženou z fakulty, na které pracuješ. Nejsi rozhodně žádný disident. Therapsidové a Australopithecové atd. atd. - prosím tě! Ptám se tě ještě jednou, v co věříš, a jako jediné odpovědi se dočkám seznamu všeho, v co nevěříš.
(...)
Ptám se: Co je svět, Steinne? Co je člověk? A co je to hvězdné dobrodružství, v němž plujeme jako kouzelné perly vědomí? Utvořené z psychiky, rozumu a ducha? Vidíš třeba jen náznak naděje pro duše, jako jsme my?“ (str. 73)

Když se dobrali k popisu svého zážitku, byl jsem opět udivený, že mohl vést k otevření očí věcem nadpřirozeným, alespoň u Solrun - vždyť to bylo mnohem spíše devastující, žádný impuls pro duchovno.

Co mi přišlo zajímavé je osudová podobnost událostí kolem Solrun, ale měla být dotažená i geograficky. Že se to stalo o dost jinde jsem zjistil až po několikaminutovém studiu mapy a hledání norských názvů v knize. Mapě by prospěly popisky označující dějově důležitá místa.

V kostce řečeno mi kniha připadá málo věrohodná, zčásti nudná a mému chápání se vzpírající. Podruhé bych si ji nekoupil.

nakladatelství Albatros, Praha 2011, ISBN 978-80-00-02643-5, cena 206 Kč