Ubíhající koleje
Pohled dveřmi posledního vagónu vlaku, pohled na ubíhající trať má svoje kouzlo. Koleje mizí v nekonečnu, kde se možná protínají, ale kde určitě ukrývají to co bylo a zmizelo v nenávratnu. Stejně jako vteřiny života odtikávají, stejně odpadá jeden pražec za druhým a v dáli se slévají v hladkou řeku.
Na někoho to může působit depresivně, mně vědomí dočasnosti zas a znovu připomíná, že bych si měl hledět přítomnosti. A když je v kupé klid, nikdo neruší rozjímání, jen kola monotónně klepou na svárech kolejnic, je to vlastně meditace...
Aktualizace 5.3.2014: ani po osmi letech jsem názor nezměnil, jen tu pomíjivost vnímám silněji… a připojil jsem jednu lomografickou fotku z cesty do Prahy po železničním koridoru (proto ty tři koleje vedle sebe).
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku: duše
Související články (téma "nádraží"):
- Optimalizace světelných tabulí na nádraží (29.04.2012)
- Sakrální architektura hradeckého nádraží (10.11.2008)
- Klid malého nádraží (20.07.2008)
- Nádraží ČD v Hradci Králové - chybí vám potravinové stánky? (05.01.2007)
- Ubíhající koleje (28.09.2005)
Navigace:
- Předchozí - Karty, karty, všude čipové karty
- Další - Jostein Gaarder: Vita Brevis
Informace
Kontakt
- wu@wuwej.net
- Mastodon: @wuwej
Google search
Kategorie
- architektura
- citáty
- deník
- doprava
- duše
- ekonomie
- filozofie
- historie
- hudba
- knihy
- komiksy
- kultura
- labužník
- mastodon
- média
- nože
- o blogu
- od čtenáře
- odkazy
- politika
- počítače
- praktické
- produktivita
- příroda
- recyčlánky
- sociologie
- telefony
- tvorba
- výběr z blogu
- výběr z knih
- výzkumy
- věda
- čaj
- čeština
- školství
Archiv
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.