Se skoro dvouletým odstupem stojím uprostřed poloprázdného nočního nádraží v Hradci Králové. Stojím a rozhlížím se. Všechno zrekonstruované, nově vymalované, všechny stánky pryč. Světla ve stropě. Nasvícené stěny. Ticho.
A jak tak hledím do vzdušného prostoru, začínám si uvědomovat, co mi to připomíná. Bylo by to absurdní, a nebýt pár pohárů vína, možná by mě to ani nenapadlo. Ale... chrám.
(foceno 5.11.2008 ve 20.00 mobilem, fotka je odbarvená, má zesílený kontrast a filtr násobení)
Chrám; dvě příčné lodě, namísto rozet okna hranatá, ale stejně obrovská a také složená z menších částí. Boční okénka úzká a vysoká, sice nemají lomený oblouk, ale dojem budí podobný. Jen hlavní oltář chybí.
Odstranění stánků, které se mi tenkrát tolik nelíbilo, dnes nejen že chápu, ale dokonce vítám. Já nakonec moderní architektuře přijdu na chuť.
To nádraží je vlastně krásné. Alespoň večer.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.