Kniha se ve všemožných recenzích nazývá "čistokrevnou městskou fantasy" (třeba tady) a tak se toho přidržím. Fantasy to nepochybně je a odehrává se ve městě a v podměstí, takže městská je také. Podměstí - jaké podměstí? Představme si, že "pod" každým velkým městem je ještě jedna, za běžných odkolností nedosažitelná realita, obývaná prapodivnými lidmi a stvořeními. Místo, kam mohou "propadnout" ztracené věci, kde jsou zapomenuté uličky, kde možná fungují kouzla, ale určitě se vyskytují děsivé jevy. Jako třeba obrovské zvíře. Krokodýl pod New Yorkem, Bestie pod Londýnem. V Podlondýně:

„Labyrint samotný byl čiré šílenství. Vznikl ze ztracených úlomků Nadlondýna: uliček a cest a chodeb a kanálů, které za tisíciletí propadly škvírami a vstoupily do světa ztracení a zapomnění.
Šli po dláždění z kočičích hlav a po blátě a hnoji (koňském i jiném) a po shnilých dřevěných prknech. Byl to svět plný proměn a každá pěšina se dělila a zatáčela a rozdvojovala.
Pan Croup cítil, jak ho talisman táhne dopředu, a nechal se vést.
Procházeli uzounkými uličkami, které kdysi bývaly částí viktoriánské chudinské čtvrti, (slumů vzniklých smícháním stejných poměrů ginu a zlodějny, pěťákových brlohů a šestá­kového sexu), a slyšeli Bestii, jak kdesi blízko funí a supí. A pak zařvala.“ (kap. 16)

Fantasy je to luxusní a mimořádně originální. S těžko postižitelným kouzlem. Možná za to můžou prokreslené postavy, výrazné charaktery, figury, které jsou na první pohled dobré nebo zlé, takže vypadají černobíle. Ale nejsou; černobílost je jen stylová, ne obsahová. Vzpomínám si na 3D hru XIII. Proti jiným, snažícím se o co možná největší realismus, tato šla cestou komiksové kresby. A fungovalo to. Tenhle příběh je podobně postavený (aby také ne, Neil Gaiman je autor scénářů komiksů). Zkrátka klame stylem.

• Milan Tesař
• Petr Šimčík
• Jaroslav Houdek
• Vojtěch Čepelák
• Martin Minář
• ukázky