Stín je ve vězení. Je to vzorný trestanec, drží se zpátky, nedělá žádné problémy a těší se ven. Na rozdíl od ostatních se má kam vrátit, čeká na něj manželka Laura a má slíbeno, že bude moci nastoupit do svého zaměstnání instruktora v posilovně.
Jen ten divný, paralyzující pocit, že se děje něco špatného, že přichází bouře. Pocit, který s blížící se svobodou zesiluje... Pár dní před propuštěním pro něj přijde dozorce, odvede k řediteli věznice, který mu řekne smutnou zprávu - Laura je mrtvá. Propustí ho dříve, nezúčastněně vyjádří soustrast a pak už je Stín na všechno sám. Vydá se zpátky, na pohřeb, a snaží se na nic nemyslet, vyrovnat se s prázdnotou. Cestou ho osloví podivný panovačný postarší muž, který si říká pan Středa, a chce aby pro něj Stín začal pracovat. Ten nakonec souhlasí a tím okamžikem se kolem něj začnou dít podivné věci - a nebo je spíše začne vnímat.
Každý národ, který do Ameriky za její dlouhou historii přišel, s sebou přinášel své bohy, kterým se klaněl, kterým obětoval a o které pečoval. Bohové a bohyně péči potřebují, protože je vyživuje a zhmotňuje. Když se však lidé od své víry odvrátili a začali pozornost věnovat věcem moderním, jako třeba televizi, avataři starých bohů zeslábli a zestárli.
„Když lidé přišli do Ameriky, přivezli si nás s sebou. Přivezli mne a Lokiho a Thora, Anansiho a Lvího boha, lupruchány, koboldy a banshee, Kubem, Frau Holdu a Astaroth a přivezli vás. Dostali jsme se sem v jejich myslích a zakořenili jsme tady. Putovali jsme s osadníky do jejich nových zemí přes oceán.
Země je rozlehlá. Naši lidé nás brzy opustili, vzpomínali na nás jen jako na bytosti staré země, jako na věci, jež s nimi do nového světa nepřišly. Ti, kteří v nás opravdu věřili, zemřeli nebo přestali věřit a my jsem tu zůstali opuštění, vylekaní a ztracení, živořili jsme na drobtech uctívání a víry, jež se nám podařilo najít.“
Mladí, noví a roztahovační bohové se jich chtějí zbavit. A bouře se blíží.
„'Ale teď v Americe vyrůstají noví bohové. Každý z vás měl spoustu příležitostí si toho všimnout. Jsou pevně přisátí na rostoucích uzlech víry: bohové kreditní karty a dálnice, internetu a telefonu, rádia a nemocnice a televize, bohové umělých hmot a dálkového ovládání, bohové neonu. Pyšní bohové, tlustá a hloupá stvoření, domýšlivá na vlastní novost a důležitost. Vědí o nás, bojí se nás a nenávidí nás,' pokračoval Ódin. 'Klamete sami sebe, pokud si myslíte, že je tomu jinak. Zničí nás, bude-li to možné. Je na čase, abychom se spojili. Přišel čas, abychom jednali. (...)'“
Styl knihy je opět zkratkovitý, komiksový (jak už jsem psal u Nikdykde) a skvěle se čte. K obsahu mám dvě výtky
Nicméně vedle skvělého příběhu jsou to podružnosti a knihu rozhodně doporučuji. Počítám že při dalším přečtení budu odkrývat další a další odkazy a ztvárnění legend, božstev nebo současné Ameriky. Hned od začátku mě bavilo hádat, co je která postava zač. Samotný pan Středa - proč zrovna středa? Pak mi došlo, že slovo wednesday bývalo kdysi Wotansday a že se tedy sám Ódin pustil do organizování obrany. A tak to šlo dál, bozi egyptští, germánští, slovanští i indičtí... Velkolepé.
Recenze Pagi, Karel Stirius Vik, Richard Klíčník.
nakladatelství Polaris, Frenštát pod Radhošťem 2010, ISBN 978-80-7332-098-0, cena 309 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.