Pak to, jak nepravidelně kombinuje různé rýmy (střídavý, obkročný aj.), takže výsledek je sice skvěle rýmovaný, ale zároveň nepůsobí nijak uměle. Ukázka ze str. 47 - báseň Pláč:

prvotní sonet naší tváře
byl pláč
jak krásně zpupný dar
dřív nežli hlásky slabikáře
zažehly ohně u kytar

dříve než první tečky vět
jsme navlékli si za okovy

jaké by bylo nedospět?

to vůbec nelze popsat slovy...

vězí v tom příliš mnoho krás
a je to marné se vším umem
vrátí-li totiž někdo čas
zvítězil provždy nad rozumem

a bude křičet do prázdna
v šílených krajích za svobodou

toť úkol hodný pro blázna!

umět se ještě opít vodou

a umět skládat pro němoty
zachutná líp než guláš s pěti
dát srdce všanc a s ním i boty

jen chvíli plakat
jen chvíli plakat jako děti...

„Vrátí-li totiž někdo čas, zvítězil provždy nad rozumem.“ Ano, jen blázni zůstávají dětmi... A nakonec ono básnické vidění světa, zároveň okouzlené, zároveň bez iluzí a růžových brýlí. Ukázka z básně Věčnost pro anděla, str. 10:

(...)
hledí se na svět
orlím zrakem

trauma spodin... pýcha lůz
jdou tou tmou

vlekouc za přízrakem
bizarní trofej

Malý vůz
(...)

Začátek básně Sny, str. 72:

jsme děti bez otců
vzpomínky mrtvých matek
vyhnanci svědomí
prašiví jako psiska

náš chrám je stříbrná poduška jinovatek
v hlubinách vědomí
ztracená východiska
(...)