Pak zamířila k panu z Walais a řekla: Vy jste vinen tím, že se tu s nikým nezdravím, s pány, ba ani s Artušem. Váš luzný zjev je k hanbě všem a k necti váš mužný třpyt, ne nemáte čím zaplatit mou ochotu žít s vámi v míru! Zdám se vám hrozná? Na mou víru, hroznější nicméně jste vy! Povězte, kdy se vyjeví, proč musí, pane Parzivale, trpět náš smutný rybář dále, proč jste ho nezbavil těch běd? Jak jste je mohl nevidět? Soucit je vlastností ctných hostí, leč soucit s jeho ubohostí se patrně vás netýká, k čemu je vám dar jazyka? Chybí -li srdci pravý cit, měli vám ho už dávno vzít! Co na vás čeká? Zřejmě peklo, ba, nebe se vás dávno zřeklo, a na zemi by tentýž soud nad vámi nevyřkl jen bloud. (… , Str. 78)

A zde si Parzival stěžuje Trevrizentovi:

Den co den mé štěstí mizí jako sen. Povím vám pane ještě víc: o slávě Boží nevím nic, pro kněží, kaple, pro chrámy, pro ně jsem člověk neznámý, neslýchám žádná kázání, zajímám se jen o klání, já Boha nenávidím, vskutku, je kmotrem všech mých běd a smutků, živí je, a tak zaživa mou radost přitom pohřbívá. Být tak Pánbůh vlídným pomocníkem, zakotvím v jeho vodách mžikem, tonu však v tůni hoře, ne, mé srdce je zle raněné a sotva se mu poštěstí trnový věnec bolesti sejmout zas mé cti ze skrání, i když se vrhám do klání ve službách štítu rád a mnoho, (… , str. 96)

Velká kniha o Parzivalovi je ovšem mnohem víc než jen převyprávění jeho příhod. Je složena ze čtyř částí.

• První je pochopitelně Parzivalův příběh. Ten je zpracován jako kombinace převyprávění a rozsáhlých citací (z překladu Jindřicha Pokorného). Díky tomu není zbytečně dlouhý a zároveň nepřicházíte o půvab pravidelného rýmování.
• Druhá je Interpretace Parzivala. Zde autor velmi podrobně analyzuje cyklickou (spirálovou) stavbu děje, významy jednotlivých epizod a cestu za grálem jako moderní cestu k zasvěcení a individuaci.
• Třetí část, Flore a Blancheflur, popisuje milostný příběh od Konrada Flecka, který vznikl ve stejné době, a ukazuje spirituální spojení Okcidentu a Orientu, křesťanství a pohanství. Teprve integrovaným lidstvím se křesťanství stává schopným Grálu, jak jsme viděli v Parzivalovi. Tento příběh hraje proto v grálském proudu ústřední roli. (Str. 304)
• A čtvrtá, Parzival-Souvislosti, je směs témat, od hledání Historického Parzivala, jeho zdroje Kyota, přes Wolframovu hvězdnou nauku (v knize se o hvězdách a planetách několikrát zmíní), vztah ke Katarům, Chrétienovi de Troyes, cesty Grálu mezi Východem a Západem, až po třeba Karlštejn, rosikruciány nebo Parsifala Richarda Wagnera.

Samostatnou stránku tvoří grafické zpodobnění. Kniha obsahuje působivé ilustrace Venduly Brožové, které tajemnou atmosféru výborně dokreslují:

Také velké množství přetisknutých ilustrací z několika rukopisů a zároveň i nákresy z autorovy interpretace Parzivalovy cesty k zasvěcení, rozmístění osob v hradu Grálu, struktury děje nebo třeba vztahů jednotlivých osob.

Opravdu se je nač dívat.

A jako celek? Kniha je výborná, je to komplexní zdroj informací o Grálu s těžištěm – pochopitelně – v Parzivalovi. Pro zájemce o tematiku velmi užitečná, ba nezbytná. První dvě části bez debat; u Flore a Blancheflur je souvislost trochu konstruovaná; a Souvislosti, tam je to kapitolu od kapitoly. Někde fascinující, někde už jsem měl pocit, že spadání do grálského proudu je spíše přáním. Také bych ocenil trochu méně Rudolfa Steinera… ale u autorů z antroposofického okruhu to bohužel jinak nejde.

Odkazy: