Wuwejův zápisník

Geoffrey z Monmouthu: Dějiny britských králů

04.03.2019 21:39, Wu | knihy | komentáře -

obálka Dějiny britských králůGeoffrey z Monmouthu byl magister na univerzitě v Oxfordu, arcijáhen ve velšském Llandsaffu a biskup ve Flintshire a Westminsteru. Své Dějiny britských králů sepsal v roce 1138 a sestavil v nich nepřerušený řetěz následovníků od mytologického Bruta. Ten prý opustil Řím (osídlený zbytky Trójanů po Trójské válce) a nakonec se usídlil na ostrově Albion, tedy v dnešní Británii. Historie ukazuje jejich bitvy, boje mezi sebou i s vnějšími útočníky; mluví o Římanech, Anglosasech i Normanech. Ale samozřejmě také i o řadě postav, pocházejících z keltské mytologie, nebo i zcela smyšlených.

Dějiny zaznamenaly obrovský úspěch; Normanům poskytovaly šanci chápat se jako součást spletité historie, Britům vysvětlovaly soužití nesourodých národů, a všem dohromady vědomí monumentální historie a antických kořenů.

(použité informace jsou z textu na záložce a z úvodu Daniela Samka)

Jakkoliv je jazyk stručný a čtivý, s citem pro detail, přesto se kniha dnes nečte úplně jednoduše. Jednak těch králů je… mnoho (podívejte se na Wikipedii na přehled všech králů, které zmínil), jednak jsou mocenské boje poněkud monotónní. Spojenectví a zrady, vítězství a prohry, dobývání a obléhání, svatby – a tak pořád dokola.

Já jsem ovšem po knize sáhl nikoli ze zájmu o Británii, ale protože to je ucelený zdroj artušovských legend. Není první, pověsti se vyskytovaly odedávna; není ani první zapsaný, ale díky své popularitě i jazyku se stal hlavním zdrojem pozdějších zpracování. A je to na něm vidět, protože spousta motivů, které dnes k Artušovi a jeho družině patří, tu nenajdeme. Svatý grál tu nikdo nehledá, rytíři nesedí u kulatého stolu, a Guinevra se nezamiluje do galantního Lancelota, ale zmocní se jí Artušův synovec Mordred:

Luciovo tělo mělo být na jeho rozkaz přeneseno do senátu se vzkazem, že nic jiného Británie Římu už nedluží. Artuš se pak v těchto končinách zdržel po celou další zimu a během té doby usiloval o dobytí měst, náležejících Allobrogům. Nadešlo léto, kdy měl v úmyslu vydat se do Říma. Procházel právě soutěskami v horách, když se k němu doneslo, že synovec Mordred, do jehož rukou svěřil správu Británie, se násilím a zradou zmocnil nejen královské koruny, ale také chlípně obcuje s královnou Guinevrou, ačkoli tím hanobí její právoplatně uzavřený sňatek s králem.“ (Str. 183)

Naopak tu je kouzelník Merlin, který dopomůže králi Utheru Pendragonovi lstí získat ženu jednoho ze šlechticů Igraine, a zplodit právě Artuše. Vedle artušovských motivů jsem narazil i na další, například na původ Stonehenge (původně Tanec obrů, přemístěný Pendragonem) nebo vyprávění o králi Learovi, které později Shakespeare použil jako základ svého dramatu.

Pokud si chcete doplnit vzdělání o Artušovi, nebo pokud se zajímáte o historii či historiografii Anglie, je to pro vás vhodné čtení. V opačném případě si vystačíte s Wikipedií.

Odkazy:

nakladatelství Argo, Praha 2010, ISBN 978-80-257-0289-5, cena 298 Kč

12345
1551731940000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online