Před rokem jsem na jedné procházce nasbíral fotky několika zajímavých pardubických vil a vilek. A na blog jsem si archivoval druhou část tweetů z roku 2019.
Dvě knihy byly o putování – skvělá Kaggeho Radost z chůze, a spíše jen průměrná Jíst, spát, jít. Jíst, spát, jít. od Janet Hall.
U Vojáčkova Umění být zdráv mě iritoval tón a slovník; přestože většina prezentovaných věcí a metod jsou moderní a užitečné objevy, kniha mě odrazovala. A vyprávění o řecké realitě v Příbězích z olivového ostrova Pavly Smetanové jsem dokonce po čtyřiceti stránkách odhodil. Zato Jana Amose Komenského očima Všezvěda Všudybuda a Magického Mámení (Tomáš Němeček) jsem přečetl s chutí – jeho série Velikáni do kapsy je skvělá. Těhotná panna Marion Woodmanové je pak těžká váha v rozboru duše a její dynamiky.
Konečně jsem si přečetl Švejka a musím říct, že je to kniha velkolepá a není divu, že je tak slavná. Dá se v ní bádat donekonečna, ostatně přečtěte si to sami. A druhý takový román je Poslední samuraj Helen de Wittové, to je přímo intelektuální orgie.
Komiksové zpracování Hobita i kniha Pavla Čecha Pro Tebe byly výborné.
A na závěr fotobáseň Oběť září, kterou přetiskuji i sem.
Obětina
na oltáři
Mezi vodou
Pozdrav září
(31. 8. 2019)
(Mimochodem všimněte si rafinovaného využití obou významů slova „září“).
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.