Wuwejův zápisník

Radvan Bahbouh: Pohádka o ztracené krajině / Psychologie sebekoučování

03.09.2021 23:04, Wu | knihy | duše | komentáře -

obálka knihy Pohádka o ztracené krajině / Psychologie sebekoučování Na první pohled zvláštní stavba knihy se ukázala být skvělý nápad. První část tvoří Psychologie sebekoučování. V ní se autor dotkne dvou cest učení, stanoví rovnici sebekoučování, popíše vnitřní účet, všímavost, nálepkování, tvarování, pohled vpřed neboli vizi atd. Navazuje druhá část Komentáře a odkazy. Její kapitoly jsou stejnojmenné, obsahují ale podrobnosti z vědeckých studií, odkazy na další knihy k přečtení a cvičení k tématu. A knihu uzavírá Pohádka o ztracené krajině, podobenství o ztrátě a nalezení.

Jeden muž měl vinici. Měl na ní od rána do večera tolik práce, že se ani nestačil dívat na nebe. Ráno příliš zářilo slunce, a když vyšly hvězdy, byl zase příliš unavený a většinou již spal.

Muž víno nepil, ale vyráběl ho a prodával ho ostatním, aby získal peníze na obživu a také na údržbu vinice. Snil o tom, že jednou nějaké peníze ušetří a koupí si další kousek vinic. Jeho pozemek byl přitom velký. Tak velký, že jen zřídkakdy dorazil k jeho hranicím. Sotva na jedné straně skončil, už bylo na čase pokračovat na straně druhé. A tak ani neznal své sousedy. (Str. 91)

Díky tomuto strukturování – a také díky tomu, že poznámky jsou psané jako prohlubující text, je to jako trojnásobný ponor do tématu. Jednou jako zobecněné principy pro každého, podruhé jako detaily pro racionální a vědeckou mysl, a potřetí jako podobenství pro mysl emocionální a imaginativní.

Přestože jsem zpočátku byl trochu rozpačitý, ve výsledku se mi kniha líbí. Autorova kombinace matematika a psychologa je znát, vidíme snahu o exaktnost principů (rovnice sebekoučování) a zároveň porozumění pro přesah.

A tak si rodiče myslí, že jejich děti by umřely hlady, kdyby jim neustále neříkali, že se mají najíst. A děti si na to zvyknou a o jídlo se nestarají. Čímž rodiče přesvědčí, že se na ně nemohou spolehnout a že je musí, pokud jde o jídlo, hlídat. Chybí nám cit pro náhodné jevy. V náhodných výkyvech, jejichž význam přeceňujeme, se nám ztrácejí dlouhodobé trendy, jejichž význam podceňujeme. (Str. 42)

Pohádka je psaná právě tím stylem, kterým duchovně zaměřené texty oslovují – ať je to Racek Jonathan Livingston, Malý princ, Muž který sázel stromy nebo třeba Coelhův Alchymista.

Kupec odvětil: „Sbírám obrazy, které jsou záznamem zažitých chvil. Čím hezčí chvíle, tím cennější obraz. Jsou lidé, kteří mají takových obrazů celou galerii, a jsou lidé, kteří nemohou nabídnout jeden jediný obraz, jeden jediný výjev či zátiší, které by za to stály." (Str. 103)

Takže mohu jen doporučit.

Odkazy:

BAHBOUH, Radvan. Pohádka o ztracené krajině. Praha: Dar Ibn Rushd, 2018. 978-80-88099-19-2.

12345
1630703040000

Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online