Ponoření do přítomnosti a učení se každým okamžikem z toho, co je kolem nás.

„‚Možná kdybys byl v alchymistické laboratoři, byla by teď vhodná chvíle k tomu, abys zkoumal nejlepší způsob, jak Smaragdové desce porozumět. Ty však jsi v poušti. Stačí se tedy pohroužit do pouště. Ta poslouží k pochopení světa stejně tak dobře jako cokoli jiného na povrchu zemském. Ani jí nemusíš rozumět: stačí obyčejné zrnko písku a spatříš v něm veškeré zázraky Stvoření.‘
‚A jak se mám pohroužit do pouště?‘
‚Naslouchej svému srdci. Všechno zná, protože vyšlo z Duše světa a jednou se do ní zase vrátí.‘“(Str. 109)

Častá námitka o neoriginalitě námětů, ba přímo vykrádání, není u takového probouzejícího čtení relevantní. Kniha, prezentující světonázor, musí používat jeho symboly.

Také se dočtete, že Coelhovy rady jsou zjednodušující, příliš přímočaré a falešně snadné. Jenže ono to s duchovním vývojem je opravdu docela jednoduché. Na popis.
Bohužel je nesmírně obtížné to tak opravdu dělat.

„Ovce ho nicméně naučily něčemu mnohem důležitějšímu: že na světě existuje řeč, které rozumějí všichni a kterou chlapec používal po celou tu dobu, co zveleboval obchod. Byla to řeč nadšení, věcí dělaných s láskou a chutí kvůli něčemu, po čem se touží nebo v co se věří. Tanger už pro něj nebyl cizím městem a on cítil, že stejně tak, jako dobyl tohle místo, mohl dobýt svět.
‚Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit,‘ řekl mu tenkrát starý král.
Starý král však nic neříkal o zlodějích, o nesmírných pouštích, o lidech, co znají své sny, ale netouží je uskutečnit. Starý král mu neřekl, že pyramidy jsou jen hory kamení, jaké si kdekdo může postavit na dvoře. A zapomněl mu povědět, že když máme peníze, abychom si koupili stádo větší než dřív, máme si je koupit.“ (Str. 62)

(Tohoto citátu si prosím všimněte – že se Vesmír spojí pro splnění snů je jen polovina toho, co Coelho napsal...)