Myslel jsem si, že když je to první kniha po Alchymistovi, který se mi líbil, bude její obsah jednoznačnější a méně eklekticky namíchaný... Není tomu tak. Začínám se bát, že kdybych si po letech znovu přečetl i zmíněné Coelhovo nejproslulejší dílo, byl bych nepříjemně překvapený.

Irská dívka Brida navštíví proslulého Mága z Folku a sdělí mu, že se chce učit magii. On na první pohled pozná, že se jedná o jeho "Druhou část" (inu, to je také elegantní řešení odvěké otázky, kde se berou nové duše, když lidí přibývá - dělí se na poloviny!) a ačkoliv ví, že ona má Dar a slušela by ji Tradice Luny, sám smí učit Tradici Slunce a při první návštěvě ji poučí o Temné noci. Ačkoliv to pro ni bylo velmi přínosné, podaří se jí kontaktovat Wiccu, učitelku Tradice Luny.

„'Pouze přítomnost má moc nad naším životem,' odpověděla Wicca. 'Když hádáš z rozmíchaných karet, přenášíš budoucnost do přítomnosti. A to může způsobit vážné škody: přítomnost může zamíchat tvou budoucností.'“ (str. 110)

Budiž; Panna Marie je také ženský aspekt boha/bohyně, tak se to akceptovat asi dá. Další co mi nesedí je až marnotratné plýtvání velkými velkopísmennými slovy: Bůh, Dar, Moc Tradice Luny, Moudrost Času, Had, Král večera, Druhá část, Mág, Mistr, Vidění Lásky... Když jsem před pár lety psal o duchovním romantismu, tohle byl jeden ze zaručených znaků.

Popis zasvěcovací slavnosti byl fascinující a velmi podařený, některé scény a myšlenky také, takže když se kniha bude brát jako nadnesená metafora, názvy obou tradic jen jako symboly pro souhrn tradičních nauk, soustředících se na jiné aspekty, na přístup mužský a přístup ženský, pak se asi přijmout dá. Ale nevím nevím, podívám se, co na to jiní:

• BoboKing (recenze)
• Jaroslav Špulák (recenze)
• Jakub Ehrenberger (upoutávka s ukázkou)
• MFDnes (recenze)