Před rokem jsem se konečně dostal k průzkumu, proč se slaví narozeniny o den dřív. Kořeny tohoto zvyku jsou prastaré.
Mezi vzdělávacími knihami vyčnívají Algoritmy pro život. Autoři v ní popisují, jak postupy, které byly vyvinuté pro počítače, pomáhají (nebo mohou pomáhat) i v reálném životě, třeba při hledání bytu nebo třídění knihovny.
Z Dokonalých manažerských selhání Pavla Vosoby jsem byl zpočátku rozpačitý, pak jsem si ale na jeho styl vyprávění zvykl a ocenil ho. Kniha je vlastně výborná.
Naopak opěvovaná Pressfieldova Válka umění na mě až zas tolik nezapůsobila. Personifikovat lenost a oslavovat každý den, kdy nad ní (pardon, nad Odporem) zvítězím, mi připadá zbytečné.
Knihy odpočinkové zahájím Polem šťastných náhod. Počítačové romaneto! A přestože počítač je to sálový, bude každému člověku kolem počítačů tohle prostředí důvěrně blízké. A příběh také stojí za to, Ondřej Neff psát umí.
Také jsem si prolistoval fotopublikaci Slovensko – zaujímavosti a krásy a pročetl básně Milana Balabána ve sbírce Pravěká tanečnice.
Teď už tvorba. Od čtenářky bb jsem dostal svolení k publikaci fotografie Květinové víly – baletky a sám jsem ukázal další z bezejmenných kreseb.
A trochu jsem to přehnal s fotobásněmi, publikoval jsem čtyři – Rozhraní dvou světů, Broukokamy, Otakárek a Pozdní léto, které přetiskuji i sem:
Z trhaných ostružin
Šťáva se vytrácí
To pozdní léto v nich
Pomalu krvácí
(23. 8. 2017)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.