Před rokem jsem sepsal to, o čem jsem už dlouho přemýšlel. Totiž že u mnoha fascinujících východních tradic máme neméně fascinující analogie místní – ale moc o nich nevíme. Myslím, že tohle stojí za opětovné přečtení: Východní versus západní nauky a umění.
Povedlo se mi nafotit jak bydlí drvodělka a v mapě literatury jsem se dostal ke klasicismu.
U studia literatury ještě zůstaneme; v miniprojektu dočítání artušovských legend jsem si dal odlehčené pojetí v Děsivé literatuře od Margaret Simpsonové (překvapivě hodně informací), komiksové zpracování Král Artuš od Petra Kopla (komplexně propojené příběhy a hodně stylizovaná kresba) a jeden z kořenů – Lancelota od Chrétiena de Troyes.
Studium byla i kniha Michalea Changarise Touch, ve které precizně rozpracovává využití doteku v terapii i jeho neurobiologické působení. Pročetl jsem si ještě soubor příspěvků Cestami zelených mužů (ale vlastně by mi klidně stačil jediný) a také soubor zkušeností z návrhu, stavby i života v pasivním domě.
(Oshův soubor duchovních přednášek Od smrti k nesmrtelnosti jsem, i přes jeho kvality a svůj nostalgický vztah k němu, ani nedočetl.)
Z beletrie to byla jediná, ovšem výborná, kniha – v Stráže, stráže rozpracovává Terry Pratchett téma draků na Zeměploše.
A básně Jarmily Hannah Čermákové nezklamou nikdy. Sbírka Skazočky je skvělá stejně jako všechny ostatní.
Na závěr fotobáseň Zlom léta, kterou přetiskuji i sem.
Slaměným polem
Vítr se prohání
To už se léto
K podzimu naklání
(12. 8. 2017)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.