Když jsem přerovnával dřevo, všiml jsem si dvou nápadně provrtaných polínek. To nebyla normální komůrka, ale centimetrový tunel.
Dal jsem je stranou a pak se na ně podíval zblízka. Jedno bylo opuštěné, ale v druhém se kovově leskla paní domácí. Drvodělka.
Docela mě překvapilo, že dřevo není ztrouchnivělé – vyhlodat tohle v tvrdém švestkovém dřevě musela být dřina… Polínka jsem opatrně zavěsil vedle hmyzího hotelu a občas se zajdu podívat, jak se obyvatelce daří. Zdá se, že dobře.
A tady je ještě to druhé polínko, drvodělčí doupě je prázdné, zato z menší komůrky někdo vykukuje.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.