Před spoustou let, v době okouzlení orientálními naukami a uměními, jsem nejednou zalitoval, že v Evropě nemáme něco podobného. Buddhismus i taoismus, bojová umění i kaligrafie, čajový obřad a zenové zahrady, staré duchovní texty… vše to mělo tajemné kouzlo, oproti fádní západní přítomnosti.

Ovšem ve skutečnosti jsem byl jen slepý.

Tak třeba ta bojová umění. Jak jsem mohl ignorovat boj s mečem, šerm? Šermířské školy, tradice, stovky let historie. Stačilo by jen začít. Třeba v PSA.

Nebo kaligrafie. Japonské vyjádření znakem je natolik umělecké, že mě ani nenapadlo přemýšlet o evropských podobách. Jenže my tu toho máme také tolik ke zkoumání – psací písmo, krasopis… písmomalířství. Těch písem, která se můžeme učit (viz Miluše Pokorná: Kaligrafie).

Ba i soustředěná disciplína v duchu zenu by tu dávala smysl, protože teprve dokonalé zvládnutí norem dává možnost vědomě je překročit. A to umělecké vyjádření? Loga a inovativní využití písmen v nich (podívejte třeba na těchto 40 příkladů), spojování, slévání, monogramy, Kristogramy (viz Rudolf Koch: Kniha znamení). Kreativitě nejsou kladené žádné překážky.

Životní filozofie buddhismu vypadá unikátně, dokud si ovšem člověk neprostuduje stoicismus, zejména v jeho modernizované podobě (viz William B. Irvine: A Guide to the Good Life). A není třeba žádného metafyzického konceptu osvícení. To je praktická stránka. Je-li někdo spíš na koncepci, nechť si prostuduje biblického Kazatele (viz Srovnání biblické knihy Kazatel a nauky Buddhovy).

A staré duchovní texty? Nu, i v bibli jsou učiněné poklady. Poselství lásky v prvním listě Korintským, například.

Zkrátka, i u nás můžeme najít velmi podobné tradice a není třeba harcovat se až na kraj světa. Snad jen zenová prostota (i když počítám, že v mnohých mnišských řádech by se také našla) a estetika s tím spojená, třeba v zenových zahradách, tu chybí.

Ale kdo ví, možná za pár let najdu v evropské tradici i tohle.

---

Aktualizace 27. 4. 2023: zařazeno do kategorie "výběr z blogu", přidaný obrázek.