a hledá podobnosti a vysvětlení u Keltů i na Dálném východě, vazbu na cypřiše, smysl umístění apod.

Nejpodrobnější je asi text Václava Vokolka. Je plný přesahů do mytologie, symboliky, historie i prehistorie, je doplněný básněmi. A porozuměním.

Zelení muži patří do nepochopitelné rodiny divých mužů a žen, nestvůr, ďáblů, divokých masek, příšer, apokalyptických zjevení, která najdeme na středověkých sakrálních stavbách v celé Evropě. Jejich smysl nám uniká. Je to pro nás zcela nevysvětlitelný svět, zabydlený stejně nevysvětlitelnými bytostmi. Zelení muži mezi ně patří i nepatří. Spíše nepatří. Chtělo by se je zařadit do jakéhosi ‚třetího světa‘, který je nám ještě nepochopitelnější než svět běsů. (… ) Možná jsou znamením zcela ‚jiného světa‘. Jeho zvědy, pozorovateli, návštěvníky, ale i zkamenělými vzpomínkami na něj. Přesto při pohledu na na tváře ukrývající se v listoví mám dojem, že kdysi právě toho mohl být i náš svět. Který jsme opustili. Který jsme odmítli a nazvali barbarským. Původní svět. (Str. 134)

Další texty jsou

• Radomil Hradil: Procházka Prahou (nejen) za zelenými muži
• Matouš Jaluška: Zelení muži, jarní slova
• Jakub Hlaváček: Zelenavé světlo Chidra a hermetický duch světa

Kniha samozřemě obsahuje spoustu fotek zelených mužů, a tak můžete obdivovat jejich tajemnou a přesto blízkou cizotu. A divit se jí.

Monografie je to výborná, ale nečetla se mi úplně dobře. Zase tolik mě zelení muži nezajímají, chtěl jsem si spíše rozšířit obzory, a pohled většiny příspěvků je dost podobný, ba jednotný. Když jsem poněkolikáté četl téměř totéž, už mě to nebavilo. Vlastně by mi stačil jeden příspěvek (ten Vokolkův). To ale není problém knihy; pokud vás tyto figury zaujaly nebo dokonce fascinují, určitě by vám v knihovně neměla chybět. Už kvůli seznamu všech míst, kde se dají zelení muži (a občas i ženy) spatřit na vlastní oči.

Odkazy