Před rokem jsem, notně otráven nespolehlivým chováním knihovny hudebního přehrávače na Androidu a nutností pořád řešit tagování, hledal a našel adresářový hudební přehrávač. Podobně otráven neustálými upgrady jsem hledal, kam utéct od Fedory. Nakonec jsem zůstal, ale jeden nikdy neví.
V přírodě jsem vyfotil mravenčí dálnici, místy dokonce s dvěma pruhy v obou směrech.
Příručka Steve Biddulpha Proč jsou šťastné děti šťastné je zároveň užitečná i čtivá, na obrazové encyklopedii současných hnutí či skupin a jejich vizuálních znaků Kmeny (Tomáš Souček, Karel Veselý, Vladimir 518) mě fascinoval záběr, ale vadila mi absence popisků u fotografií.
Z beletrie jsem přečetl tři knihy, jednu lepší než druhou. Robbinsův Parfém bláznivého tance svou bizarností, střídáním děje s hlubokými myšlenkami a kypícími obrazy velmi vybočuje z běžné produkce, stejně tak naivismus Erlenda Loe v knize Naivní. super. jen maskuje myšlenky, ukryté pod povrchem, hluboký problém, který se hlavní hrdina snaží vyřešit. Fulghumova zamyšlení Ach jo, třetí díl sebraných textů, jsou stejně jako ty ostatní vynikající.
Poetice a filozofii zenových zahrad se věnuje kniha Soni a Zdeňka Thomových Tam kde kameny mají duši. U východní poetiky ještě zůstaneme – Písně a verše staré Číny od Ferdinanda Stočese jsou sice precizně přeložené, ale ani zdaleka mě nezaujaly tolik, jako Mathesiovy parafráze.
Pročetl jsem si komiksové zpracování Tří mužů ve člunu od Nidhi Vermy a K. L. Jonese a shledal je vcelku podařeným.
Závěrem první část probírky archivu za rok 1997 – kresby tužkou 1.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.