Recyčlánky květen 2025

Před rokem jsem radostně popsal celou anabázi s deindexací blogu z Google a její náhlý obrat, tedy kroniku snahy dostat blog zpět do indexu Google. Radost mi vydržela zhruba do října, kdy Google zahájil opětovnou likvidaci, kterou teď dotáhl do smutného konce. Můj blog je Googlem nevyhledatelný (komické je, že když zadáte „Wuwejův zápisník“, dostanete šestnáct stran se stránkami, které na něj odkazují). Také jsem si zazálohoval druhou část Mastodoních tootů z roku 2024.

Z faktografických knih byla výborná série příruček Středověký svět I a II od Míly Lince. Jsou to informace pro začínající spisovatele, aby jejich svět byl věrohodný a fakticky správný. A jako obvykle další speciál časopisu Přežít, Techniky přežití 2, ten nezklame nikdy. Což se nedá říct například o Spiritualitě a psychosomatice od Karla Sládka a Viliama Kopeckého. Oni totiž zapomněli zmínit, že je to spiritualita křesťanská a katolická. Rozsáhlá esej Boba Kartouse No Future rozebírá neradostný stav a vyhlídky školství, ale formou dost nestravitelnou.

Z duchovního světa jsem ještě přečetl velmi otevřenou a intimní Zpověď farářky Martiny Viktorie Kopecké. A vlastně také dost intimní Tantrické zasvěcení Valerie Brooksové. Na pomezí duchovna a cestopisu je Ziburova kniha Všechny cesty vedou do Santiaga, v jeho případě je ovšem především kniha humoristická.

Beletrii jsem četl jedinou, ale byla to pecka, Návrat od Petry Dvořákové, silný psychologický román z prostředí kláštera, navíc román milostný.

Z komiksů jsem zkusil jednoho Lucky Luka, Daltonovi už zase na útěku, ale nijak mě neuchvátil, v tom pokračovat nebudu. Komiksové Rychlé šípy Jaroslava Foglara jsou dnes především nostalgie. Pac & Pussy Albrechta Smutena jsou cynické komentáře dvou koček.

Z poezie jsem si přečetl Stupně Hermanna Hesseho a našem mezi nimi pár opravdu podařených. A na meditačních kartách Edity Slabé Klíč ke štěstí jsou některé obrázky fascinující.

Na závěr tvorba – archivní kresba Rusalka, nová kresba Mozkomor a fotka Sklípková klenba.