Trochu to souvisí se článkem o spěchu, jak jsem se tak zpomaloval, uvědomil jsem si, že stejně pořád sleduju hodinky, protože jsou na ruce dost při ruce. A druhý impuls byl, že mě nějak všechny ty věci navěšené na těle začaly škrtit, řetízek jsem odložil už dávno.
Jednoho rána jsem si uvědomil, že na mobilu mám čas vlastně také, a tudíž mi stále zůstává šance zjistit, kolik je. Ono se to může hodit, třeba když jdete na vlak... Tím padla poslední překážka, hodinky jsem odložil do šuplíku a vyrazil ven. Nedá se říct, že by změna byla okamžitá, ale postupně jsem si začal všímat, že se od času odpoutávám.
Prostě jdu aniž bych ho sledoval, možná je to kvůli větší pracnosti (vytáhnout mobil, podívat se na něj, zase ho uklidit), spíš mi ale vůbec nechybí. Ráno se doma podívám, jestli už je ta pravá chvíle jít, a je to. Zbytek už se nějak stane... Zatím mi nic neujelo. Co vy, nosíte hodinky?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.