A pak už to jde oblast za oblastí.

Nejprve jídlo - hnutí Pomalé jídlo založil Carlo Petrini, spisovatel, už v roce 1986. Postupně získává na popularitě, v roce 2004 otevřelo hnutí vlastní Univerzitu gastronomických věd, pomáhá malým producentům tradičních potravin, pořádá pololetní veletrh Salone del Gusto. Potěšení při vaření i u stolu je atraktivní.

Pomalá filozofie oslovila i celá města, v roce 1999 se čtyři italská města rozhodla změnit v útočiště před vysokorychlostním šílenstvím moderního světa (str. 91). Snižují hluk, dopravu, zvětšují prostory se zelení, podporují místní farmáře a obchody, pěstují pohostinnost a sousedskost. Hnutí si říká Citta slow, od roku 2003 bylo dvacet osm italských měst oficiálně jmenováno Pomalými městy a dalších dvacet šest jich pracuje na certifikaci. Dotazy také přicházejí ze zbytku Evropy, až z Austrálie a Japonska. K hnutí se už přidala dvě města v Norsku (Sokndal a Levanger) a jedno v Anglii (Ludlow) a dvě německá města (Hersbruck a Geimende Schwarzenbruck) budou brzy následovat. (Str. 95)

O dalších oblastech si můžete udělat představu z obsahu:

• Jídlo: Jak se dostat rychlosti na kobylu
• Města: Prolínání starého a nového
• Mysl/Tělo: Mens sana i corpore sano
• Medicína: Doktoři a pacienti
• Sex: Pomalý milenec
• Práce: Užitek z méně usilovné práce
• Volno: Jak je důležité být v klidu - pletení, pomalá hudba
• Děti: Výchova neuspěchaného dítěte
• Hledání tempo giusto
• Poznámky, Seznam pramenů, Poděkování

Zaujalo mě extrémně pomalé posilování a také tempo giusto v klasické hudbě, kdy je dnes prý řada skladeb hrána rychleji, než skladatel zamýšlel, ale příkladů smysluplného zpomalení je kniha plná.

V každém lidském úsilí, na které si vzpomenete, od sexu, práce a cvičení po jídlo, lékařství a urbanistický design, se daří těmto rebelantům něco nemyslitelného – vytvářejí prostor pro pomalost. A kupodivu jim to snižování rychlosti funguje. Přes našeptávání obchodníků s rychlostí, podobných věštkyni Kasandře, se ukazuje, že pomalejší často znamená hodnotnější – ať už tím myslíme lepší zdravotní stav, lepší práci, lepší obchod, lepší rodinný život, lepší výkon, lepší úpravu jídla a lepší sex. (Str. 20)

Pomalé hnutí ale není nic dogmatického, nechce moderní svět rušit či popírat. Říká, že spěchat se má jen tehdy, kdy je to skutečně třeba.

Přes tvrzení některých kritiků nevyzývá pomalá filosofie k tomu dělat všechno šnečím tempem. Ani to není snaha nějakých 'luddistů' (odpůrců techniky) vrhnout celou planetu zpátky do nějaké předindustriální utopie. Hnutí naopak vytvořili lidé jako já nebo vy, kteří chtějí žít lépe v rychle se měnícím moderním světě. Proto lze pomalou filosofii shrnout do jediného slova: rovnováha. Buďte rychlí, když má smysl být rychlí, a buďte pomalí, když situace vyžaduje pomalost. Snažte se žít rychlostí, které muzikanti říkají tempo giusto – v přesném tempu. (str. 21)

Kniha ukazuje, kde všude se dá zpomalit, popisuje, co se v dané oblasti už dnes děje, může sloužit jako reprezentativní přehled a zároveň návod pro čtenáře. Rozhodně doporučuji.

Aktualizace 7. 8. 2021: Vrátit se ke knize je užitečné, už jen pro připomenutí si, kde všude se dá zpomalit – a proč to udělat. Jen by mě zajímalo, jak toto celosvětové hnutí, nebo spíš souhrn dílčích změn, vypadá dnes, s odstupem témeř deseti let. Roste a proniká do dalších oblastí? Nebo je na ústupu?

Odkazy: