GTD Davida Allena (viz) je skvělé, má ale pár nedostatků. Například tíhne k tomu považovat všechny úkoly za stejně důležité - což nebývají. Také neporadí s tím, když seznamy začnou neúměrně bobtnat. Seznamy mých pracovních záležitostí jsou už tak rozsáhlé, že se s nimi pracuje jen těžko a pouhé nahlédnutí do nich namísto posílení pocitu, že mám vše pod kontrolou, posílí stres z toho, že nevím co dřív.

Začal jsem vybírat (a snažit se udělat) alespoň jeden úkol dne ještě před tím, než spustím poštu a smete me příval drobných odpovědí, telefonů, poznámek a konzultací, schopných vyplnit libovolné množství času. Někdy v té době jsem si pořídil Babautův Zen a hotovo, v originále ZTD, Zen To Done - a ono je to tam také.

„Děláte-li cokoli jiného než úkol ze svého seznamu, jste možná vytížení, ale nepracujete.“ (Str. 59)

První, čeho si všimnete, je rozdíl po formální stránce. Zatímco Allen hýří slovy a můžete přeskakovat celé kapitoly, Babauta je zenově stručný. Žádné zbytečnosti, čisté, stručné a jednoduché rady. Dokonale funkční minimalismus. Ten je ostatně i v metodě samotné, jedná o deset návyků, které „vám pomůží dostat věci pod kontrolu a lépe se s nimi vypořádat, zjednodušit si život a mít vše hotovo“ (str. 22). A protože osvojit si deset návyků je poměrně velký úkol, nabízí Leo Babauta ještě minimalistickou verzi ZTD sestávající ze čtyř návyků. Jak vypadá její zavedení?

Recenze na webu Chci vydělat peníze, recenze Kateřiny Karan, Petra Máry, možnost prolistovat na webu nakladatelství, stránka knihy na ČBDB.

Aktualizace 5. 9. 2017:

Tak jako jsem si po pár letech přečetl – kvůli osvěžení – GTD, přečetl jsem si i Babautovo ZTD. Co na něj říkám teď?

Inu, v zásadě totéž. Hlavní přínos vidím ve výběru „velkých kamenů“ týdne i dne, to používám v podobě seznamu "Dnes" prakticky pořád, je to můj hlavní seznam. A každodenní kontrola, bez ní totiž nebude fungovat ani sebelepší systém.

S čím nesouhlasím je kritika GTD v oblasti plánování – GTD plánuje, a důkladně (perspektivy), polovina výtek tedy není na místě.

A dvě věci pořád moc nechápu:

1. dělat ke svým rozhodnutím veřejné závazky, slibem na blogu, v diskuzním fóru apod. To mi připadá jako trapná berlička.
2. rozsáhlý návod pro hledání své vášně – dospělý člověk by přece sakra měl tušit, co ho baví, ne? Problém bych viděl spíš v chybějící odvaze do toho skočit. Přičítám to ale kulturním rozdílům a odlišné mentalitě...

Kniha je každopádně výborná, k produktivitě základní čtení.

nakladatelství Jan Melvil Publishing, Brno 2010, ISBN 978-80-87270-03-5, cena 188,- Kč