Proč se této sjednocené cestě říká IV. generace time managementu? První generace zavedla seznamy úkolů (CO), druhá generace přidává zvažování kdy a v jaké posloupnosti úkoly plnit (CO a KDY), třetí generace přidává analýzu spolupráce, souvislostí, priorit (CO, KDY a JAK) nu a generace čtvrtá - o ní je tahle kniha. Ale abyste neřekli, ocituji jejích pět principů (str. 37):

• člověk je víc než čas;
• cesta je víc než cíl;
• zevnitř je víc než zvenku;
• pomalu je víc než rychle;
• celek je víc než část.

Obrací se od času k člověku. Kniha je rozdělena do tří hlavních částí, Sebepoznání, Vedení a Řízení. Tady je snad jediná - terminologická - slabina, slova vedení a řízení mi nějak splývají. Jen ta slova, obsah kapitol samozřejmě ne. Vedením je myšleno "co dělat" - strategie, koncepce, priority, kam a jak směřovat; zatímco řízení má být "jak to dělat", tedy základní principy, konkrétní postup plánování, praktická doporučení. Jak ta slova chápu, mohla by se klidně zaměnit ("řídit" pomocí priorit a "vést" plán). Asi bych to pojmenoval "směřování" a "jednání", ale nakonec je to banalita, důležité jsou informace.

• Sebepoznání - mysl z hlediska struktury, kmitočtu, emocí a rozumu, pohody a stresu; růst, žít nyní, vnitřní skutečnost, nedokonalost, pozitivní myšlení, návyk, proaktivita
• Vedení - odkud jdeme, kam směřujeme, jak půjdeme; priority
• Řízení - týden, důležité a naléhavé, týdenní plánování, každodenní žití, pomůcky

Každá kapitola je uvozená mými oblíbenými myšlenkovými mapami, takže až se budu k obsahu vracet, bude stačit prohlédnout si obrázek. To kdybych náhodou pozapomněl, že například:

• už nepřiřazuji úkolům priority, ale prioritám úkoly
• úkoly plánuji v rámci týdne a ne na každý den, protože se tak zbavuji zbytečného stresu
• minimalizuji naléhavé důležité úkoly tím, že upřednostňuji dělání důležitých, ale nenaléhavých (protože jinak se práce mění na hašení hořících termínů)

Troufám si tvrdit, že "Člověk a čas" by si měl když už ne pořídit, tak alespoň přečíst každý.