Michal Viewegh: Vybíjená (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Vybíjená Někdejším spolužákům z gymnázia je teď přes čtyřicet a jejich životy se ubíraly různými směry. Trojice kamarádů – učitel literatury a básník Tom, právník Jeff, gynekolog a někdejší recesista Skippy – bydlí ve společném bytě zvaném Doupě. Nejkrásnější spolužačka Eva, kterou milovali víceméně všichni, žije po rozvodu sama, jedna ze dvou nejošklivějších spolužaček Hujerová žije v relativně spokojeném manželství.

Ve vyprávění je sledujeme od gymnaziálních příhod za všudypřítomné normalizace, přes maturitu, zaměstnání, vztahové proměny až po současnost. Jako román mi to ovšem moc nefungovalo, četl jsem kapitoly jako sérii pohledů na jednotlivé postavy, takové momentky. Ostatně kapitoly nadepsané jejich jmény k tomu docela vybízejí. Ale užíval jsem si břitký ironický styl a přesné postřehy. Vlastně do té fragmentovosti zapadl i fakt, že jsem si na začátku musel nechat udělat graf a vypsat vztahy.

Přitom je to pouhých pět figur… jenže jak se střídají, mluví o různých dobách a já to četl přerušovaně, nějak jsem se zpočátku nemohl zorientovat.

V názvu zmíněná vybíjená je záměrně dvojsmyslná, je to zároveň míčová hra, kterou Hujerová nesnášela (a Eva v ní vynikala), zároveň obraz proher a vyřazení bez možnosti druhé šance (přičemž nejsilnější vyřazení je pak smrt, ať už sebevražda, nebo nehoda).

V několika kapitolách nadepsaných Autor se do knihy vpisuje i Viewegh. Obvykle to nesnáším, ale tady to funguje. Jako čtenář chápu, že i on je ve hře, nejen jako předobraz Toma, ale jako účastník vybíjené ve všech významech.

Psané je to výborně, některé promluvy, líčení situací, dialogy i témata, to je skvělé. Má to ovšem i odvrácenou stránku, občas je cítit, že některé kapitoly jsou psané na efekt a sklouzávají k bulvárnosti.

Vedle humoru a ironie je ale v knize přítomný smutek a únava. Vědomí, že některé vztahy a nevyužité příležitosti už nelze vrátit, stejně jako to, že školní role i traumata ovlivňují celý život.

Už tenkrát jsem si samozřejmě vědom jisté obsesivnosti své touhy, ale to ji bohužel neumenšuje. Moje léta přetrvávající posedlost je stejně tak hloupá jako velkolepá – záleží, jak se na to díváte. Naplnit život nevyslyšenou touhou, nebo ho promarnit. Sám vtom nemám jasno: jednou si připadám jako tragický hrdina, jindy (častěji) jako postava z šestého pokračování kdysi úspěšné komedie pro teenagery. Bé je zřejmě správně. Dneska to vím, jenže mezitím mi bylo čtyřicet. Diagnóza: pozdní lítost. Už s tím nejde nic dělat. Buďto se musím zabít (což nedokážu), nebo v tom nesmyslu pokračovat. Byla k němu připoutána nevyřčeným pubertálním ujednáním, přečetl jsem si nedávno v románu Zadie Smith. Těch pár let, co mi zbývá, než se definitivně uchlastám, už nějak doklepu.

Odkazy:

VIEWEGH, Michal. Vybíjená. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. ISBN 978-80-7602-488-5.

Michal Viewegh: Vybíjená

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv