Václav Cílek je geolog, klimatolog, popularizátor vědy a autor řady knih. O některých jste si tu už mohli přečíst; rozhodně se nejedná o čistě odborné nebo jen popularizační publikace. Jeho rozsah je ohromný a vidění světa vzácným způsobem integruje racionální i citové poznání, vědecký i básnický přístup, hmotu i duši. To ale víte sami, pod každým článkem se strhla zajímavá diskuze... a tak mě napadlo požádat pana Cílka o rozhovor pro tento blog. Stručně jsem stránky představil, poslal odkazy a těšil se na odpověď. Jak vidíte, Václav Cílek mi i přes svou vytíženost vyhověl a v několika mailech jsme virtuální rozhovor uskutečnili.
(Fotografii laskavě poskytl Václav Cílek, za její oříznutí, úpravu barev, přidaný okraj a stín můžu já.)
Wu: Poskytujete rozhovor pro blog a proto se hned ze začátku musím na blogy zeptat. Sledujete nějaké, ať už tuzemské, nebo zahraniční blogy? Zaujal Vás styl některého blogera nebo obsah jeho textů?
Václav Cílek: Když chci sledovat knihy a vracet se k přečteným knihám, tak už nemám čas na blogy. Občas sleduji, ale jen okrajově, diskuze k ropě, energetice a klimatu. Poslední věc, která mě doopravdy hodně zaujala, byl mohutný tok Dunaje pod Děvínem, jak se valí přes skoro pravěké lužní lesy u Carnunta na hranicích římského impéria, a myslel jsem na deset tisíc žoldnéřů až ze Sýrie, kteří odtud se vztyčenými standartami odešli, aby svoje území přenechali barbarům. A teď si srovnejte blog a Dunaj.
Wu: Jako malé dítě jsem byl s rodiči na dovolené v chatkách někde u Komárna, dnes je to místo zatopené, tehdy se teprve stavěly hráze, a utkvěl mi především ten ohromný (a rychlý!) proud vody, nezastavitelný a hrozivý. Vedle sil přírody jsou všechny lidské výtvory nepatrné...
Máte pravdu, srovnávat to nelze. Jedině snad ta zaplavující mohutnost - zejména u sociálních sítí. Zkusil jsem facebook a neustávající příval banalit mě málem smetl. Účet už je zrušený.
Poskytoval jste už nějaký rozhovor pro blog, měl někdo takový nápad, nebo je to Vaše premiéra? (Moje ano, nikoho jiného jsem neoslovil, ani mě to nenapadlo.)
Václav Cílek: Takový romantický nápad jako psát něco pro blog jsem věru ještě nikdy nedostal. Potěšující na celé věci je krátký čas, kdy příspěvek žije, než odejde do kyberspaceového stínu.
Wu: Z autorského pohledu, uvažoval jste někdy o tom, začít psát svůj blog? Dává to ohromné množství svobody, obsah i formu si vymezíte sám, žádná redakční kontrola nebo termíny, psát můžete také o čem vás napadne...
Václav Cílek: Takže to dává svobodu a bezradnost. Blogu se musíte věnovat srdcem, jinak se to pozná a za nic to nestojí… a mé srdce je u knih (cizích i vlastních).
Wu: Ve Vašem případě by volba přezdívky byla ke škodě, jméno je Vaše značka, ale přesto, kdybyste si volil nick, jaký by to byl? Odkud byste čerpal inspiraci? O původu svého nicku Vám jako překladateli Tao Te Ťingu nic objasňovat nemusím, ale volba to nebyla nejlepší, když fascinace taoismem polevila, jméno už bylo zavedené (nebyla ale ani nejhorší, zkrácením na Wu, případně pan Wu, je nick velmi použitelný dodnes).
Václav Cílek: Když jsem přišel na hornickou průmyslovku, a to rovnou z černošské školy, tak mi říkali Exot. Asi bych po nějakém dalším jméně ani nepátral. Přemýšlím nad souslovím „čerpat inspiraci“, představuji si to asi jako benzínovou pumpu. Taky jsem myslel na otázku: „Jak se máš?“, co vlastně znamená mít sám sebe. Asi by to mělo znít: V jakém stavu máš zrovna sám sebe? Máme sami sebe nebo něco má nás?
Wu: Bohužel dost často má něco nás - v hrsti. Ale to by byla zase jiná kapitola.
Když jsme u webu - nemáte domácí stránky, jak to?!
Václav Cílek: Co to je ty domácí stránky? Zní to zajímavě. Takže bych nemusel mít sám sebe a mohl bych to svěřit Webu?
Wu: Asi jsem nepoužil nejpřesnější výraz, měl jsem na mysli oficiální stránky, ale slovo „domácí“ se používá také.
Když tak o tom přemýšlím, mohl byste pak na otázku: „Jak se máte?“ odpovídat: „V XHTML 1.0 Strict.“ Tazatel by asi byl poněkud překvapený :).
Kdyby se našel nějaký student, který chce ukázat, že umí, a nabídl vám zdarma výrobu stránek, vzal byste to? A pokud ano, jaké možnosti byste uvítal? Redakční systém s možností publikovat texty, blog, nebo spíše statickou prezentaci, aktualizovanou párkrát do roka?
Václav Cílek: O těchto věcech jsem zatím nikdy pořádně neuvažoval. Určitě bych nedělal blog, ale na stránky bych strčil co nejvíc fotek a textů, aby někde byly pohromadě, byť by tam asi z copyrightových důvodů nemohly být celé knihy. Prostě faktografie.
Wu: Posuňme se od rychlého média k médiu pro pomalý čas (právě čtu Eriksenovu Tyranii okamžiku, brilantní analýza), ke knihám. Nebudu se ptát, na čem právě pracujete, ale na to, jestli Vás neláká zkusit jiný žánr. Co třeba román? Robert Fulghum, mistr krátkých textů, román napsal a dopadlo to skvěle (tedy alespoň v prvním dílu).
Václav Cílek: Nové žánry zkouším velice často, včera jsem maloval pytlíkem od čaje, ale byl už použitý, takže téměř nebarvil. Bylo nutné jej natrhnout a roztírat čajovou drť, která držela díky tomu, že čaj byl oslazený.
Wu: A kdy vyjde kniha Vašich čajových kreseb? :)
Václav Cílek: Vůbec nikdy, protože člověk by si měl nechávat některé věci pro sebe. Camus tomu říkal: dokázat nevyzradit své tajemství. Jednou mě zvali do nějakého pořadu, snad Třináctá komnata, napsal jsem jim, že přijdu rád, ale že přeci nebudu mluvit o sobě.
Wu: Čaj je také zajímavé téma, co Vy a čajovny? Případně děláte si sypaný čaj? Moje vysněná scéna - poklidné nedělní odpoledne, konvička čerstvě uvařeného čínského čaje, křeslo na prosluněné verandě a dobrá kniha. (Bohužel se mi ji už několik let nepovedlo realizovat.)
Václav Cílek: Dělám si téměř výhradně sypaný čaj, ale spíš arabského typu – silný a sladký a do toho občas nějaký puer nebo zelený, málo navoněný čaj.
Wu: V jednom článku jsem tady popisoval, že občas nad svým čtením ztratím kontrolu a rozečtu deset či více knih najednou. Stává se mi to čím dál častěji; zajímalo by mě, jakým způsobem čtete Vy - berete knihy po jedné, nebo spíše střídáte více rozečtených?
Václav Cílek: Mám hodně knih rozlistovaných, ale když něco začnu číst, tak se snažím dočíst do konce a udělat si pár poznámek.
Wu: A které knihy nečtete (jsou-li takové)? Já prakticky nečtu detektivky, tento žánr mám spojený s televizním filmem a v knize mi připadá nepatřičný (a pomalý).
Václav Cílek: Rozhodl jsem se, že nebudu číst knihy v některých indonéských jazycích, protože umím kromě češtiny jenom trochu anglicky.
Wu: Kdy naposled jste odložil knihu pro naprostou nečitelnost? A kterou? Já nezvládl Tooleho Spolčení hlupců.
Václav Cílek: Mám jednu starou krásnou arménskou knihu. Naštěstí vím, že knihy jsou předměty k dotýkání, takže se některé vůbec nesnažím číst.
Wu: Jak nás poučil Umberto Eco, některé knihy mohou být nebezpečné i na dotek :). Ale vím o čem mluvíte, mám rád, když kniha dokáže oslovit i hmat. Síla papíru, jeho struktura, reliéfy na deskách...
Co Vy a elektronické knihy? Nejnovější zařízení typu iPad nebo Amazon Kindle už vypadají použitelně a rozhodně by ušetřily prostor, v našem malém bytě už pro samé knihovny a knihy není k hnutí.
Václav Cílek: Elektronické čtečky budou skvělé právě u knih na jedno použití – některých detektivek, učebnic, průvodců nebo třeba pro mě u starých cestopisů z 19. století, které není jinak možné vůbec dostat do ruky.
Wu: Poslední otázka ke knihám - obligátní „co právě čtete“?
Václav Cílek: Dočetl jsem sborník „Egyptomania“ a pustil se do „Příběhů aethiopejských“, na stole mám „Nature of Meditterranean“ a asi bych se měl vrátit k Herodotovi.
Wu: Když jsem nedávno četl Žambochovu povídku odehrávající se v (fiktivní) poušti, napadla mě otázka, jak je vlastně poušť hluboká, jak průměrně vysoká je vrstva písku řekněme na Sahaře?
Václav Cílek: Obvykle je písečný pokryv poměrně tenký, říká se tomu sand sheet, něco jako pískové prostěradlo. Duny jsou však běžně vysoké kolem 60 m a v depresích může být i kilometr písku.
Wu: A jak je to s hladinou spodní vody, jak hluboko by se muselo kopat, abychom se k vodě dostali?
Václav Cílek: Na Západní poušti je to obvykle 120-150 m.
Wu: Od materiálna bych rád přešel k záležitostem nehmotným, záležitostem duše. Jaký druh duchovnosti je vám blízký? Je to, jak ukazují překlady zenových aforismů a Tao Te Ťing nebo monografický článek o Krišnamurtim, výhradně východní spiritualita, taoismus? Nebo čerpáte i z dalších zdrojů?
Václav Cílek: Mně je někdy blízké duchovno jakékoliv, jindy je mi naopak duchovno na obtíž.
Wu: A co říkáte na Osha? Sice jsem se samozřejmě dočetl o jeho excesech, ale přesto myslím viděl hodně hluboko a dokázal oslovit západní civilizaci. A ačkoliv jsem se od východních nauk trochu posunul, mám pro jeho promluvy stále slabost.
Václav Cílek: Moc ho neznám, ale bral bych jej jako úvod do něčeho dalšího, zásadnějšího.
Wu: V jednom článku jsem o Vás poznamenal, že jste mystik. Později se v diskuzi strhla debata o tom, co mystika je a jestli skutečně mystik jste. Jak to vidíte Vy, označil byste se tak?
Václav Cílek: Dříve jsem častěji používal seznamovací frázi „Ich bin Traktorist“.
Wu: Hudba a mysticismus spolu ladí dobře, jakou hudbu posloucháte? Máte nějaký oblíbenější žánr? Hádat si netroufám, vycházím z toho, že sám jsem schopen žánry střídat dost drasticky a mám rád folk i rap, etno i techno. Pokud jste na tom podobně, pak by mě zajímalo co naopak neposloucháte.
Václav Cílek: V této době hodně poslouchám evropskou renesanční hudbu a pak turecké derviše v klasických edicích, tedy v původních ne-westernizovaných verzích.
Wu: Myslím, že to bylo velmi zajímavé povídání, děkuji za Váš čas a ochotu a těším se na nějakou další knihu.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.