Václav Cílek: Když chci sledovat knihy a vracet se k přečteným knihám, tak už nemám čas na blogy. Občas sleduji, ale jen okrajově, diskuze k ropě, energetice a klimatu. Poslední věc, která mě doopravdy hodně zaujala, byl mohutný tok Dunaje pod Děvínem, jak se valí přes skoro pravěké lužní lesy u Carnunta na hranicích římského impéria, a myslel jsem na deset tisíc žoldnéřů až ze Sýrie, kteří odtud se vztyčenými standartami odešli, aby svoje území přenechali barbarům. A teď si srovnejte blog a Dunaj.

Wu: Jako malé dítě jsem byl s rodiči na dovolené v chatkách někde u Komárna, dnes je to místo zatopené, tehdy se teprve stavěly hráze, a utkvěl mi především ten ohromný (a rychlý!) proud vody, nezastavitelný a hrozivý. Vedle sil přírody jsou všechny lidské výtvory nepatrné...
Máte pravdu, srovnávat to nelze. Jedině snad ta zaplavující mohutnost - zejména u sociálních sítí. Zkusil jsem facebook a neustávající příval banalit mě málem smetl. Účet už je zrušený.
Poskytoval jste už nějaký rozhovor pro blog, měl někdo takový nápad, nebo je to Vaše premiéra? (Moje ano, nikoho jiného jsem neoslovil, ani mě to nenapadlo.)

Václav Cílek: Takový romantický nápad jako psát něco pro blog jsem věru ještě nikdy nedostal. Potěšující na celé věci je krátký čas, kdy příspěvek žije, než odejde do kyberspaceového stínu.

Wu: Z autorského pohledu, uvažoval jste někdy o tom, začít psát svůj blog? Dává to ohromné množství svobody, obsah i formu si vymezíte sám, žádná redakční kontrola nebo termíny, psát můžete také o čem vás napadne...

Václav Cílek: Takže to dává svobodu a bezradnost. Blogu se musíte věnovat srdcem, jinak se to pozná a za nic to nestojí… a mé srdce je u knih (cizích i vlastních).

Wu: Ve Vašem případě by volba přezdívky byla ke škodě, jméno je Vaše značka, ale přesto, kdybyste si volil nick, jaký by to byl? Odkud byste čerpal inspiraci? O původu svého nicku Vám jako překladateli Tao Te Ťingu nic objasňovat nemusím, ale volba to nebyla nejlepší, když fascinace taoismem polevila, jméno už bylo zavedené (nebyla ale ani nejhorší, zkrácením na Wu, případně pan Wu, je nick velmi použitelný dodnes).

Václav Cílek: Když jsem přišel na hornickou průmyslovku, a to rovnou z černošské školy, tak mi říkali Exot. Asi bych po nějakém dalším jméně ani nepátral. Přemýšlím nad souslovím „čerpat inspiraci“, představuji si to asi jako benzínovou pumpu. Taky jsem myslel na otázku: „Jak se máš?“, co vlastně znamená mít sám sebe. Asi by to mělo znít: V jakém stavu máš zrovna sám sebe? Máme sami sebe nebo něco má nás?

Wu: Bohužel dost často má něco nás - v hrsti. Ale to by byla zase jiná kapitola.
Když jsme u webu - nemáte domácí stránky, jak to?!

Václav Cílek: Co to je ty domácí stránky? Zní to zajímavě. Takže bych nemusel mít sám sebe a mohl bych to svěřit Webu?

Wu: Asi jsem nepoužil nejpřesnější výraz, měl jsem na mysli oficiální stránky, ale slovo „domácí“ se používá také.
Když tak o tom přemýšlím, mohl byste pak na otázku: „Jak se máte?“ odpovídat: „V XHTML 1.0 Strict.“ Tazatel by asi byl poněkud překvapený :).
Kdyby se našel nějaký student, který chce ukázat, že umí, a nabídl vám zdarma výrobu stránek, vzal byste to? A pokud ano, jaké možnosti byste uvítal? Redakční systém s možností publikovat texty, blog, nebo spíše statickou prezentaci, aktualizovanou párkrát do roka?

Václav Cílek: O těchto věcech jsem zatím nikdy pořádně neuvažoval. Určitě bych nedělal blog, ale na stránky bych strčil co nejvíc fotek a textů, aby někde byly pohromadě, byť by tam asi z copyrightových důvodů nemohly být celé knihy. Prostě faktografie.

Knihy

Wu: Posuňme se od rychlého média k médiu pro pomalý čas (právě čtu Eriksenovu Tyranii okamžiku, brilantní analýza), ke knihám. Nebudu se ptát, na čem právě pracujete, ale na to, jestli Vás neláká zkusit jiný žánr. Co třeba román? Robert Fulghum, mistr krátkých textů, román napsal a dopadlo to skvěle (tedy alespoň v prvním dílu).

Václav Cílek: Nové žánry zkouším velice často, včera jsem maloval pytlíkem od čaje, ale byl už použitý, takže téměř nebarvil. Bylo nutné jej natrhnout a roztírat čajovou drť, která držela díky tomu, že čaj byl oslazený.

Wu: A kdy vyjde kniha Vašich čajových kreseb? :)

Václav Cílek: Vůbec nikdy, protože člověk by si měl nechávat některé věci pro sebe. Camus tomu říkal: dokázat nevyzradit své tajemství. Jednou mě zvali do nějakého pořadu, snad Třináctá komnata, napsal jsem jim, že přijdu rád, ale že přeci nebudu mluvit o sobě.

Wu: Čaj je také zajímavé téma, co Vy a čajovny? Případně děláte si sypaný čaj? Moje vysněná scéna - poklidné nedělní odpoledne, konvička čerstvě uvařeného čínského čaje, křeslo na prosluněné verandě a dobrá kniha. (Bohužel se mi ji už několik let nepovedlo realizovat.)

Václav Cílek: Dělám si téměř výhradně sypaný čaj, ale spíš arabského typu – silný a sladký a do toho občas nějaký puer nebo zelený, málo navoněný čaj.