A když už jsme u názvů - ke knize je přiloženo hudební CD Pavla Fajta s názvem Anarcheus. Trefný doplněk, síla rozkladná, anarchická. Co se týče přikládání CD ke knihám, mám trochu rozporné pocity. Zdá se mi to jako dobrý nápad, ale když už takovou knihu mám, téměř nikdy si hudbu ke čtení nepustím. Buď z praktických důvodů, nemám s sebou potřebný přehrávač, nebo si na to prostě nevzpomenu. Platí to dokonale i v tomto případě - Anarchea poslouchám poprvé až teď, při psaní článku. Bohužel, protože hudba je to pěkná - a vřele doporučuji přečíst si k ní komentář, že například základem rytmu druhé skladby jsou kroky v moři byste mohli snadno přeslechnout.

Následuje několik esejí týkajících se arabského světa. Příliš mě neoslovily, dokonce jsem si po přečtení několika z nich dal od Archea přestávku a četl něco jiného, chvíli trvalo, než jsem načerpal chuť pokračovat. Přes několik textů věnovaných ekonomice se dostáváme ke krajině a naší identitě.

„Zjistil, že tímto odlišným způsobem se v jeho bance vůbec neuvažovalo.
Je to, myslím, klíčová věta, protože naznačuje, že na počátku ekonomické krize nebylo selhání bankovních rad či dozorů, ale chybný způsob uvažování o světě. Pokud jsou tedy statisíce inteligentních lidí schopné uvažovat o světě nejenom omylně, ale dokonce hromadně omylně, jak můžeme v jiných oblastech zabránit dalším pohromám - třeba úvahám o útoku na Írán nebo dopadům izraelsko-palestinského konfliktu na světovou politiku?“ (Str. 166)

Tady mě hodně zaujalo vyprávění z pozůstalosti Julia Komárka, profesora a lovce, který se dlouhé roky toulal v šumavských hvozdech a který obšírně popisuje místní prazvláštní horaly, jejich málomluvnost, dialekt i zvyky, které nespadají do kulturního zázemí Čechů ani Němců. Esej se jmenuje Poslední Bójové a Václav Cílek ji zařadil, protože oslovila každého, kdo ji četl, a byla by škoda ji nerozšířit dál.

Druhý poutavý text je Blaník a Highgrove: pokračování legendy grálové vlastními silami, který hledá a nachází paralely mezi českými a anglickými legendami, architekturou a národním vnímáním.

„Pro gotického člověka byla hmota dobrá a příroda jako kolébka stvoření posvátná. Barok pak přímo ukazuje, jak v krajině poseté kapličkami a božími mukami je možné kombinovat stvoření i spasení. Obojí je posvátné, ale je to svatost jiného druhu. A když později církev začala odmítat 'stvoření', protože to, co je blízko přírodě, je blízké i sexu a násilí, tak potřeba neztratit kontakt se stvořením, s přírodou a ekologií, vyrazila v těch mnoha odnožích novopohanství. Zde se odehrává jeden z největších duchovních posunů moderní doby, zde se vzrušujícím způsobem zakulacuje duše Čech.
Návrat archeologie ztracené v bojích o pravost Rukopisů také souvisí s tím, že je čím dál méně populární být Slovany, jako jsou Slovany Rusové a Srbové. Němci také být nemůžeme, stejně jako se Angličané nemohou stát Francouzi, a tak jsme čím dál více Kelty. Poprvé tím překračujeme ryze národní vymezení pojmu Čech.“ (Str. 227, esej Blaník a Highgrove: pokračování legendy grálové vlastními silami)

Celá kniha je opět umělecká koláž; hudební přílohu už jsem zmínil, najdete tu také spoustu fotografií, grafiky a kreseb. Zaměstná oči i uši, intelekt i estetické vnímání, dá vám náměty i citáty k zamyšlení.

„Jaro roku 2010 jsem hodně trávil na cestách českou krajinou. Všude jsem nalézal místní patrioty, malá zajímavá společenství, rodiče s dětmi na vlasteneckých výletech a mnoho dalších známek nějaké obrody. Lépe vidíme to, co mizí. To, co se teprve rodí, je rozptýlené a nesemknuté. Máme pak stejný pocit jako muslimové, že svět se hroutí, že nám mizí před očima. Ale on se jen přetváří.“ (Str. 136)