„Je to jemnozrnná, šedavá a vcelku nenápadná hornina, ze které byl vylomen ten vůbec největší lidmi přemístěný a opracovaný kámen na našem území - obelisk Pražského hradu. Měl symbolizovat jednotu národa, ale při dopravě se přelomil, protože se symboly si nelze jen tak zahrávat.“ (str. 36, kap. 7. Granodiorit /Mrákotín/)

Sladění fakt a poetiky je neuvěřitelné; bez něj by Kameny domova byla krásně výpravná encyklopedie, s ním je ... mimořádná a unikátní. Kde jinde najít vnímání materiálů jak pragmaticky, tak symbolicky, kde se dočíst o duchu a významu kamene?

„Nebásním, ale zkouším shrnout zkušenost krajiny a kamene, který s ní koresponduje. Věřím tomu, že existuje nějaká společná identita místa a materiálu, která působí na povahu lidí a charakter událostí; že po většinu věků byly místní kultura a příroda úzce navzájem spjaty. A je-li dnes v globalizovaném světě vše tak volné, rozpojené, nezávazné a široké, je to možná i proto, abychom jistěji skrze místní hudbu, byliny, sýry či kameny lépe našli cestu domů.“ (Str. 148)

Kdo nemá k nerostům a horninám žádný vztah, asi knihu neocení, ale minimálně za pokus stojí - kvůli přesahům do symboliky, kultury, poezie a mystiky.

nakladatelství Krásná paní, Praha 2011, ISBN 978-80-86713-82-3, cena 299 Kč