Jádro knihy tvoří tři kapitoly, v první „exodus na předměstí“ se seznámíme s kořeny a příčinami sídelní kaše, s kvalitou bydlení, honbě za vlastním domem jako ideálem, vznikajícím rozporem mezi městem a předměstím a z toho plynoucími důsledky (dojíždění např.).

„Sídelní kaše není samostatná entita ve smyslu stavebního typu. Ukázali jsme si, že je to oblast, která je nehotová, nedokončená a často velmi zbrkle a neuváženě zastavěná. Má tedy šanci na zlepšení. Ovšem za předpokladu, že se stavební aktivity budou odehrávat v oblastech sídelní kaší již zasažených a nebudou zabírat další nezastavěná území. Jinak bude sídelní kaše kynout a spojovat se do větších a větších ploch. Pokryje prostory mezi městy tak, že se spojí v souvislou zástavbu s ostrůvky přírody. Dříve byla sídla ostrůvky uprostřed krajiny.“ (str. 191)

Druhá kapitola je věnovaná „hustotě osídlení“ a jejímu vlivu na kvalitu bydlení, ukáže nám některá zdařilá sídliště s vysokou hustotou při zachování soukromí a kvality, zmíní různé problémy při měření hustoty a na základě příkladů se pokusí stanovit přiměřenou hustotu osídlení pro kvalitu bydlení.

„Bylo-li dříve cílem: města naředit, dnes říkáme: města zahustit. Bylo-li dříve cílem: separovat funkce, dnes říkáme: smísit funkce. Tím se pochopitelně nemyslí historická centra, která jsou zahuštěná a smíšená, ale prořídlá sídelní kaše, jež okupuje tolik plochy, že se v ní centra úplně ztrácejí. Zvyšování hustoty bydlení na předměstích je dnes právě jedním z důležitých cílů, které mohou zlepšit kvalitu bydlení. Vedle toho dojde k snížení spotřeby energií, hospodárnému využití finančních prostředků vybraných na daních a ochraně volné přírody.“ (Str. 192)

V poslední kapitole se autor dotýká „tvorby místa“, nastiňuje principy, nutnost aktivně řešit nejen místo k bydlení, ale také veřejný prostor, ukazuje potřebnost zastavovacích plánů a to i na příkladu plánů českých vesnic.

„Obyvatelům předměstí ale veřejný městský prostor ještě naštěstí není úplně lhostejný, ještě na něj úplně nezapomněli. Jak si jinak vysvětlit, že se tolik lidí vypravuje do zachovalých historických center měst, kde nedělají ninc jiného, než že jen tak bloumají a nasávají atmosféru města, která se u nich na předměstí již dávno úplně vytratila? Co tam vlastně hledají, když si mohou poohodlně nakoupit za městem, a dokonce se zároveň pobavit v některém ze zábavních středisek na louce? Je to hustota událostí? Je to významuplnost míst?“ (Str. 148)

Kniha nemá ambici radit, jak přesně na to, ale na problém upozornit, stát se spouštěčem změny. Vzhledem k tomu, že od původní diplomové nebo disertační práce se dopracovala už k druhému, doplněnému vydání, myslím, že zájem rozhodně vyvolala.